Čaj s Mussolinim

Italsko-britský snímek Čaj s Mussolinim vznikl volně podle utobiorafické knihy Franka Zeffirelliho. Počátek příběhu je situován do režisérovy rodné Florencie. Jako tvůrcovo alter ego v něm vystupuje malý chlapec (později mladík) Luca, spojený s anglickou komunitou, která žila v Itálii v době nástupu fašismu a posléze i v době, kdy země pod vedením Benita Mussoliniho válčila proti Spojencům po boku Japonska a Německa. - Skupina uměnímilovných britských dam, jež si říkají Škorpioni a jejichž hlavní osobností je upjatá vdova po bývalém velvyslanci lady Hester, se vlivem mocenských a politických změn ocitá v podivné situaci: jejich aristokratické zvyky a noblesní způsob života, daný britskou výchovou, se v zemi stává stále více nežádoucím. Po několika incidentech s tamními fašistynepomůže ženám ani osobní ujištění Mussoliniho o jejich ochraně. Po vstupu Itálie do války jsou internovány v jiném městě. I tak si však zachovají nadhled a díky nim jsou zachráněny nejen vzásné historické památky, ale i život americké židovské mecenášky Elsy, kterou lady Hester původně nemohla vystát. Autor/Zdroj: /Filmový přehled Sladká Florencie v létě 1935 je plná fascinujících historických staveb, uměleckých děl a příjemných kavárniček. Není divu, že tady našlo druhý domov mnoho Angličanů z lepší společnosti. Kapitolu samu pro sebe tvoří britské dámy: elegantní vdova do velvyslanci Hester Randomová, bohémská herečka Arabella, novinářka Connie či skromná staropanenská Mary korektně zasedají ke svému čaji přesně o čtvrté, dodržujíce své ustálené zvyky i upjatou módu. Skrytou válku vyhlásily jen hlučně extravagantní, bohaté Američance Else - bývalé tanečnici a milovnici "divných" moderních obrazů Picassa a de Chirica. Florencii už nevládne renesanční duch osvíceného Lorenza Medicejského, kdesi v Římě však sídlí solidní politik Benito Mussolini, který se postaral o pořádek v ulicích. Představa konfliktu, který by britské dámy mohl vypudit z jejich pohodlných domovů, je prostě absurdní. Když dojde k výtržnosti černokošiláčů před jejich oblíbenou kavárnou, vypraví se lady Hester do Říma k samotnému Mussolinimu, aby si vyjasnila situaci. Popije s Ducem šálek čaje a dozví se, že je od této chvíle pod jeho osobní ochranou... Polosirotek Luca Garnieri, jehož podruhé ženatý otec odvrhl a kterého vychovává soucitná Mary, vnímá společnost britských dam jako kumpanii jemně výstředních tetiček, které ho zasvěcují do tajů Shakespeara a vodí ho do galerie. V roce 1940 je však najednou žádoucí, aby Luca vyměnil uvolněně tvídové způsoby budoucího britského gentlemana za studia němčiny v rakouském lyceu. S postupujícím časem se tolerantní a přátelský vztah Italů k Britům mění: válka s Anglií mění neškodné staré dámy v nepřátele státu, takže jsou potupně deportovány do městečka San Gimignano. Lady Hester se podaří propašovat do ubikace svého vnuka v ženském převleku, Arabelle zase dělá společnost její věrný psík. Luca, který dospěl v rozumného mladíka a touží se stát umělcem, se svým pěstounkám jejich osud pokouší ulehčit... Do ulic se vkradl strach, označení Žid je náhle nadávkou a Elsa tajně pomáhá, kde může. I ona se však po vyhlášení války se Spojenými státy nakonec ocitne v nuzné ubikaci vedle svých bývalých sokyň. Když Luca zjistí, že Elsin milenec Vittorio je fašistický špeh a že toužil jen po ženině majetku, zůstává na Angličankách, aby nešťastné Američance pomohly za hranice. Zvlášť když zjistí, že to byla právě ona, která jim ještě nedávno s Lucovou pomocí tajně umožňovala rozličné výhody, jež ve své naivitě přičítaly "protekci" u Mussoliniho... Snímek režisérského klasika italského filmu, šestasedmdesátiletého Franca Zeffirelliho, je velmi osobní vzpomínkou na dětství a dospívání ve Florencii 30. a 40. let. Podobně jako řada autobiografických děl a většina filmů, jež jsou prací starých zkušených mužů, zabarvuje Čaj u Mussoliniho své pečlivě inscenované obrazy jemným oparem nostalgie a sleduje "nenápadný" zrod Zla očima dítěte. Nabízí se ovšem srovnání s Benigniho oslavovanu veselohrou o holocaustu Život je krásný: zatímco italský komik, který se narodil až v roce 1952, objevil v prakticky stejném časovém období materiál pro velký tragikomický příběh, nad plynutím času rozjímající Zeffirelli se spokojuje s tradiční rolí dítěte a později mladíka jako nenápadného, mlčenlivého pozorovatele okolního dění. V centru pozornosti se přirozeně ocitají ženy, které autora vychovaly, v exhibičním podání nejlepších britských hereček starší generace. Shakespearovské Joan Plowrightové, četstvé držitelce Oscara za Zamilovaného Shakespeara Judi Denchové a charismatické Maggii Smithové ovšem překvapivě zajímavě sekunduje stoprocentně hollywoodská hvězda Cher v roli elegantní, spontánní a jemně uvadající Elsy. Pro vzpomínkový film, pojatý jako nevzrušivý sled volně plynoucích obrazů, je možná příznačné, že řada dějových zvratů působí násilně. Možná bychom se raději spokojili přehlídkou garderoby, porcelánu a klobouků (opravdu stojí za to!), než se vzrušovali najednou nepříjemně patetickými dámami, přivázanými ke dveřím gotické katedrály, již chtějí fašisté vyhodit do povětří... Zeffirelli se ovšem vypjatým dramatickým okamžikům ostražitě vyhýbá: kromě jednoho rozbitého čela a jednoho porcelánového servisu, vyhozeného z okna, ve svém válečném snímku nedává průchod žádnému otevřenému násilí. Dámy si udržují svou někdy směšnou a horlivou vyrovnanost a ani muž, který na ně vzpomíná, se nemůže chovat nekorektně a poddat se citům. Možná tady někde je zakopaný pes: vypravěčská uměřenost v tomto případě hraničí s odtažitým stařeckým chladem, jejž nedovedou rozehřát ani záběry půvabných krajinek a elegantně vybavených interiérů. Velká slova režisérova oblíbeného Shakespeara, jimiž hrdinky častují Lucu, nenacházejí v příběhu odezvu. Zeffirelliho film tak zůstává půvabnou pohlednicí, kterou nám uplývajícími léty znavený autor posílá z dávných časů svého mládí. Pokud své záležitosti raději vyřizujete e-mailem, dejte si šálek čaje někde jinde. Autor/Zdroj: Prokopová Alena/Cinema