Početí mého mladšího bratra

Na ten den nikdo z obyvatel jednopatrového domu s pavlačovými byty, kde každý každému viděl docela zblízka do talíře, nezapomene. Antonínovi se i po letech vybavují drobné detaily. Zaběhla se kočka Růžena a až do večera nebyla k nalezení. Pan Kuchař, někdejší majitel kina, si zlomil nohu a dcera domácích měla toho dne svatbu a její ženich se také jmenoval Antonín. Slavilo se doma, se všemi sousedy a s několika "exotickými květy" ulice. Jen pan Sudovský dal přednost otomanu, ale i on ten den pojal jako sváteční. Tehdy desetiletý Tonda byl od rána jako splašený. Nosil telegramy, vyřizoval vzkazy a nemohl se dočkat, kdy už konečně půjdou k domácím, protože tam byly nachystány hory obložených chlebíčků. Mamince Marii to moc a moc slušelo. Tančila, smála se a jakoby náhle celá rozkvetla. I pro ni to byl den zcela nevšení. A Tonda tenkrát poodhalil jedno z největších tajemství života. Tvůrce autorského a autobiograficky laděného filmu POČETÍ MÉHO MLADŠÍHO BRATRA Vladimír Drha o něm řekl:"...důležitější než tento drobný příběh krátké vášně je samo prostředí, v němž se odehrává. Předměstský dvůr s kamenitým dvorkem, prosklenou pavlačí, pěti byty a jejich nájemníky. Žijí tu ve vlídné pospolitosti... Každý ví, co se kde ten den vaří, každý ví, kdy se kde budou koupat, všichni vzájemně vědí o svých trampotách a láskách, všichni jsou vždy ochotni sousedsky vypomoci". (Kinodilm - září 99) Film POČETÍ MÉHO MLADŠÍHO BRATRA uvede jedenáctiminutový dokument O MALÉM SVĚTĚ (1967). Námět, scénář a režie: Vladimír Drha, kamera: Jan Špáta, hudba: Josef Ceremuga, komentář čte Jan Kačer. Vzpomínka na jeden vysočanský dům a jeho obyvatele, kteří pak ožijí v celovečerním snímku.