Režisér Jan Němec, právem označovaný již několik desetiletí jako enfant terrible českého filmu, se pokusil prostřednictvím nezvykle osobního snímku Noční hovory s matkou sestoupit do hlubin vlastního vědomí. Pomocí stylizovaného obrazu provádí citlivou psychoanalýzu, v níž disputuje se zesnulou matkou, oční lékařkou Josefou Sobotkovou-Němcovou, a pokouší se od ní dostat jakési rozhřešení. Je to právě zrak, který jim umožňuje kontakt (syn hledí na matčin hrob a matka z fotografie pozoruje syna). Ve fiktivním rozhovoru klade Jan Němec do matčiných úst věty, jež chce slyšet. V této osobní polemice vystupuje nejen sám režisér, ale i jeho alter ego v podání Karla Rodena. Matku vedle rodinných fotografií zastupuje hlasem herečka Zuzana Stivínová. Prostor dostávají i promluvy Němcových přátel, zejména již zemřelé Ester Krumbachové (ta byla i filmařovou manželkou). - Pomyslnou osu celého příběhu tvoří trasa od sochy svatého Václava na Václavském náměstí Vinohradskou třídou až ke strašnickému krematoriu. Tudy se protagonisté při svém "rozhovoru" pohybují. Jan, který žil v této lokalitě, dvakrát z této trasy významně odbočil do vynucených emigrací v Mnichově a v Kalifornii, ale vrací se do Prahy, aby našel matčin hrob a konečně se vypořádal se vztahem k rodičům i k vlastnímu životu. - Tato otevřená, vypjatě subjektivní výpověď je ztvárněna experimentální formou. Záběry, jež tvůrce sám pořizuje digitální kamerou, se rozlamují a zdvojují, ale je tu především zaoblený obraz snímaný optikou rybího oka, jenž působí svým mystickým přesahem a střídáním černobílých a barevných pasáží. Deformované vidění evokuje matku, jejíž nepřítomnost v dětství syn tolik postrádal. – Jan Němec označuje Noční hovory s matkou jako pandán ke známému Dopisu otci od Franze Kafky a konstatuje, že se jedná o hraný film a také o „work in progress“ (tedy opus stále tvořený). - Snímek měl jako první české filmové dílo svou premiéru na internetu (30.11.2000, www.idnes.cz), později ve videodistribuci (11.2.2002, distributorem je Centrum českého videa), v televizi (31.10.2002) a konečně po překopírování na 35mm formát i v kinech v rámci Projektu 100 – 2003. Jednotlivé verze se od sebe zčásti odlišují.
-zz-, Rilmový přehled 2003/4,
Autor/Zdroj: -zk-/Filmový přehled
