A proč ne právě já?

Nick, Camille, Eve a Arianne jsou zhruba třicetiletí homosexuálové a o jejich orientaci všichni vědí. Tedy, až na jejich rodiče... Francouzská komedie o homosexuálech, toužících po respektu. Autor/Zdroj: /Cinema Tématem francouzské komedie Proč ne právě já? je problém, s nímž se setkávají mladí lidé s homosexuální orientací: jak seznámit s touto skutečností své nejbližší okolí. Debutující scenárista a režisér Stéphane Giusti řeší tuto situaci s takřka sociologickou ambicí; jeho hrdiny jsou hned tři lesbické dívky a jeden gay, kteří pozvou své rodiče na společnou večeři, tam navodí patřičnou atmosféru a postaví je před holou realitu. - Ke spolumajitelům malého nakladatelství komiksové a vědecko fantastické lireratury Nicovi, Evě, Carnille a její vzdělané, avšak ne-zaměstnané partnerce Ariane se přidá i sekretářka Lili, jež je ovšem heterosexuální a chce jen své rodiče "vyzkoušet ". Během víkendového večera se tak stane řada věcí - ovšem zejména mezi rodiči, kteři mají také svá tajemství a z nichž každý reaguje na nečekanou zprávu jinak. - S modelovostí výchozí situace se tvůrce vyrovnává prostřednictvírn zasvěceného zobrazení hrdinů a prostředí. Nositeli komediálního nadhledu a sebereflexe přitom učinil samotné mladé protagonisty. Místo karikatury, zesměšnění či naopak přepjaté idealizace se věnuje neobvyklým podobám partnerských vztahů (Eva se "mužsky" vychloubá svými milenkami, Camille a Ariane k sobě patří navzdory propastným odlišnostem ve vkusu, vzdě-lání i povaze). V množstvi postav (pět dospělých dětí a celkem osm rodičů) přitom udržuje přehled díky vyraznému typovému odlišení i díky výstižnému zachycení rozdílnych postojů. Nenápadným poselstvím snímku je myšlenka, že problémem neni samotná homosexualita, nybrž obecná neschopnost přijmout odlišnost. Autor/Zdroj: /Filmový přehled Nick, Camille, Eve a Arianne jsou zhruba - třicetiletí homosexuálové a nikdo z nich svou orientaci neskrývá. Tedy, skoro... ještě to neřekli svým rodičům. Občas se k tomu nesmě-le odhodlávali, ale nakonec pokaždé ucukli. Jasno ohledně své dcery má jen matka Camille, svérázná Josepha. Ale jak to vhodně říct ostat-ním? Josepha snad ví, jak na to. Mladí k ní na víkend pozvou své rodiče na společné setkání s překvapením... Zpočátku nikdo nic netušil a většina přítom-ných se zajímala zejména o Nicolasovu matku, slavnou zpěvačku. A právě ona se pravdu o svém potomkovi dozvěděla jako první. Ostatní si museli počkat až na večeři, kdy jim bylo oznámení pozvolna naservírováno jako hlavní chod. Reakce byly pochopitelně různé. Od vlídného smíření přes nevěřícnost a lehký odpor až k na-prostému znechucení. AIe tak už to asi bývá. Hlavně, že to nejhorší, tedy nejistotu, měli všichni za sebou. Víkend ale ještě neskončil a i rodiče mají pro své děti přichystáno nejedno překvapení... Stéphane Giusti, scenárista a režisér Proč ne právě já? dobře ví, že časy filmů s myšlenkou "homosexuálové jsou taky lidé" jsou už dávno pryč a svůj příběh natočil jako nenáročnou, leh-ce stravitelnou a úsměvnou historku, která byla ve Francii propagována jako "homosexuální ko-medie pro celou rodinu". Zatímco například Tom Hanks se ve Philadelphii musel potýkat s předsudky a ho-mofobií u soudu, hrdinům Giustiho příběhu jde jen o to, aby je jejich rodiče respektovali takové jací jsou. Především pro některé otce ale zjištění, že "moje dcera je hnusná lesba", není právě příjemné a divák se tak může bavit jejich rozpaky a holedbat se vlastní tolerantností. Nicméně, co si o scenáristově přístupu bu dou myslet skuteční homosexuálové, opravdu netuším. Jeho přístup k jednotlivým postavám a jejich proměnám je vcelku prostinký a chvílemi jsem čekal, že někdo pronese hlášku ve stylu "ach, jak je krásné býti lesbičkou". Giusti ve snaze být "cool" občas brnká i na současný trend popkulturních odkazů a přihazuje dialogy o comicsech, filmech a televizních seriálech (slušné je například "zbožštování' citátů ze Star Treku). Jeho dílko není nijak mimořádně objevné, nerozvíří žádné intelektuální debaty o homosexualitě a nebudete se u něj smíchy popadat za břicho, ani si nepopláčete. Nicméně "jen" docela příjemná a pohodová hodinka a půl, kterou s ním můžete strávit ve tmě, také není k zahození. Autor/Zdroj: Vosmik Ondřej/Cinema