Pod povrchem

Komorní duchařský horor Pod povrchem těží především ze spojení tří známých tvůrců: režiséra Roberta Zemeckise a herců Harrisona Forda a Michelle Pfeifferové, kteří se na filmovém plátně setkávají poprvé. H. Ford navíc poprvé hraje hlavní zápornou postavu. - Manželé Spencerovi jsou na první pohled sympatický pár. Norman je uznávaný přírovědec, Claire byla kdysi violoncelistkou. Nedávno se přestěhovali do Vermontu do domu po Normanově otci. Claire si začne všímat hádek u sousedů. Později nabyde mylné přesvědčení, že soused zavraždil manželku. Ve stejné době se v jejím domě začnou dít divné věci. Claire zjistí, že tu bloudí duch mrtvé ženy. Vyjde najevo, že to však není sousedka, nýbrž Normanova milenka, kterou muž před rokem utopil. Aby zůstal zločin utajen, pokusí se vrah zabít i vlastní milovanou ženu. - Autoři vycházejí z tradičních filmových motivů a situací (od strašeni v domě k paranormálním jevům či k různému využití vody) a z kombinace žánrových typů (od thrilleru přes duchařský příběh až k hororu). Vytvářejí sugestivní atmosféru a dovedně stupňují napětí. Avšak zbytečná „doslovnost", vybuzování napětí za cenu otřelých praktik i jistá „zamlženost" scénáře občas vyvolávají až dojem parodie. Jasná inspirace hudbou Hitchockova dvorního skladatele Bernarda Herrmanna jen dotvrzuje, odkud tvůrci čerpali především. Tomáš Bartošek Filmový přehled 2000/10/23 Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled Když čerstvá vysokoškolačka Caitlin konečně vylétne z rodinného hnízda, nerozestře se v duši Claire Spencerové očekávaný blahodárný pocit dobře odvedené práce. Dceřin nezvykle naklizený pokojíček zeje prázdnotou, stejně jako nový denní rozvrh její matky. Od té doby, co nechala slibné kariéry koncertní cellistky, soustředila se Claire jen na péči o vědeckou kariéru manžela - univerzitního vědce Normana. Ani čerstvě renovovaný dům po Normanově otci osamělé ženě neskýtá očekávané potěšení: zahrada i blízké jezero sálající pozdně letní pohodou spořádaného Vermontu vyhlížejí podivně cize. A spolehlivý, ale racionalistický sympaťák Norman, soustředěný na svůj genetický výzkum, manželčiny narůstající pocity ohrožení prostě nechápe. Když začne Claire podezřívat souseda, že zavraždil manželku, ocitne se zkušený divák psychologických thrillerů na koni. Jenže veškerá její detektivní práce přijde nazmar, když se tohle podezření ukáže být jen výplodem vystresované mysli. Claire začne chodit k černošskému psychoanalytikovi, než se však k potěše milovníků cvokařských thrillerů stačí nastartovat nějaký solidnější přenos, začnou hrdinčiny divné pocity nabývat konkrétnější podoby. Dveře, které se samy pootevírají, významně padající předměty, zlověstně šplouchající výlevka ve vaně, podivné vzkazy psané neviditelnou rukou po oroseném zrcadle - pro diváka honěného v duchařských hororech už není pochyb o tom, že v domě straší. Jenže zjevně psychicky labilní ženě to už nikdo - a podrážděný manžel především - prostě nevěří. Claire se pokusí navázat s duchem neznámé plavovlasé dívky kontakt a pod jeho vedením zahájí nové pátrání. V jeho středu ovšem už nejsou mírumilovní manželé Feurovi z vedlejší vilky, ale sami Spencerovi. Postupně vycházejí najevo skutečnosti obracející naruby dosavadní existenci Claire jako milované a milující manželky... Pokud to vše není výplodem hrdinčiny rozjitřené mysli, kterou úskoční režiséři publiku čas od času vnucují coby zjevnou skutečnost, začíná větřit i divák posedlý thrillery o mužské krizi středního věku. Tu, jak známo, typičtí hollywoodští hrdinové řeší vraždou letité životní partnerky. Ale Norman asi nebude typický hollywoodský hrdina: svou ženu miluje, a aby jejich vztah udržel, udělal by všechno na světě... Vyplatí se ovšem mít na paměti, že křestní jméno Norman si od dob Hitchcockova Psycha zachovává temný podtón a že povolání genetického vědce je v kurzu v branži mainstreamových padouchů. A vyplatí se mít na paměti, že vám tady zlovolně neprozrazuji pointu nového thrilleru Roberta Zemeckise. Ten není založen na jediném klíčovém fíglu jako Šestý smysl (i když se mu žánrově i stylisticky trochu podobá); na stopu, která se ukáže být stejně šťavnatá jako úplně špatná, složitý stupňovitý děj diváka navede hned několikrát. Psychologický thriller a duchařský horor jsou žánry, které zná kdekdo... jenže scenáristé Sarah Kernochanová a Clark Gregg je znají lépe. A dávají nám to pocítit. Mohlo by to být i ponižující, kdyby to nebylo tak zábavné a místy docela strašidelné. Robert Zemeckis vlastně postupuje dost dlouho podobně jako jeho kolega Roman Polanski v tolik diskutované Deváté bráně: k napínání diváka využívá především klasicky prostých, ale účinných triků. Módní „fyzické" jízdy a střihy způsobí, že sebou přinejmenším cuknete, když ve filmu průvan (průvan?) znenadání prudce zabouchne dveře. Nezvyklé úhly kamery, které se často neshodují s pohledem hlavní postavy (a koho tedy?) dělají své, stejně jako nečekané průhledy do , jiných světů" prostřednictvím obrazovek televizí a počítačů. To vše dává tušit, že tenhle film svůj titul nedostal jen tak pro parádu. Nebyl by to ovšem milovník computerových triků Zemeckis, aby ve skvostném přízračném finále nedal vydělat i specialistům na zvláštní efekty... Zemeckisův film je nabitý detaily, které si pohodlní kritici zvykli nazývat „hitchcockovskými", ale které nemají s mistrovskými fígly vynálezce psychologických napínáků mnoho společného. V logických detailech zůstává film Pod povrchem místy trochu zmatený, a tak si v nepřehledné bouři prudkých dějových zvratů možná vzpomenete právě na klasika Alfreda Hitchcocka, který se v Potížích s Harrym s jednou mrtvolou vyřádil v témže podzimním Vermontu značně jednodušším a zlomyslnějším způsobem. Ale nakonec ani moc nevadí, že autoři navzdory názvu svého filmu - zůstali dost povrchní. Nový Zemeckisův film je místy příjemně nevypočitatelný, nervově jemně masážní a celkově dostatečně hravý, aby dokázal pobavit. Jen „kostlivce ve skříni" manželů Spencerových musíte brát asi tak stejně vážně jako figurku Ítýka na prádelníku v Caitlinině opuštěném pokojíčku: Robert Zemeckis jako režisér a Steven Spielberg jako producent se zase jednou sešli, aby společně natočili slušně zábavný žánrový snímek. Dobře se při tom zjevně bavili nejen oni, ale i představitel hlavní mužské role Harrison Ford (jehož manželka Melissa Mathisonová, jak všichni na prádelníku vědí, je scenáristkou Spielbergova E.T. - Mimozemšťana). Michelle Pfeifferová, kterou coby Claire přibrali do party, možná některé vtipy tak docela nepochopila, ale zase jí to i v těch nejnapínavějších a nejmokřejších okamžicích oprávdu sluší. Takže titul Pod povrchem si můžete ve víkendové nabídce kin klidně zaškrtnout i s manželem/manželkou. Vaše rodinné blaho nijak neohrozí - pokud k hororovým místům, kterým se po víkendu začnete vyhýbat, nepřibude vaše dosavadní dobrá kamarádka smaltovaná vana. Alena Prokopová Cinema 2000/11/93 Autor/Zdroj: Prokopová Alena/Cinema