South Park: Peklo na zemi

Dva roky po uvedení první řady kontroverzního seriálu Městečko South Park v kabelové televizi vstoupila čtveřice nejsprostěji hovořících animovaných postaviček z horského maloměsta na filmové plátno. Trey Parker a Matt Stone, tvůrci bouřlivě diskutovaného pop-kulturního fenoménu který je vysílán jen v nočních hodinách, přenášejí i do celovečerního filmu South Park~ Peklo na Zemi všechny charakteristické prvky seriálu, v mnoha aspektech však při svém poťouchlém pokoušení americké cenzury zacházejí ještě dál. - Čtveřice uličníků Kyle, Stan, Kenny a Cartman pronikne na nepřístupnou kanadskou grotesku Ohnivé prdele (což je ještě ten nejmírnější vulgarismus, který ve filmu zazní). ,.Záchodový" humor jejích hrdinů Terrance a Phillipa nakazí jejích slovník tak, že uražené matky požaduji popravu obou "herců" a rozpoutají válečný konflikt mezi Spojenými státy a Kanadou. Krveprolévání je navíc znamením blížící se biblické apokalypsy, kdy Zemi opanuje Satan s erotomanským milencem Saddámem Husajnem. - Ve snímku se objevuje většina důvěrně známých situací a s nimi spojených sentencí ("Zabili Kennyho! Vy parchanti!"), některá pravidla jsou však jako bonus pro věrně fanoušky porušena (ubožáček Kenny se poprvé krátce objeví bez své kapuce a pronese srozumitelně artikulovanou větu). Ve srovnání s půlhodinovými epizodami je film koncipován více "muzikálově". včetně půvabné parodie na West Side Story (jednotlivé "árie" se spojí v jeden celek jako ve skladbě Quintet). - Originální podtitul filmu (Bigger, Longer & Uncut = Větší, delší a nesestřihaný) naznačuje rozdíl mezi televizní a filmovou podobou South Parku. Frekvence oplzlých vizuálních i verbálních gagů je skutečně extrémní, jen málokdy však samoúčelná. Za anarchistickým a záměrně "amatérským" výtvarným pojetím a animací (s kontrastem digitálně vytvořené sekvence nebe a pekla) a za dryáčnicky obscénními dialogy se v rafinovaném kontrapunktu ozývají vtipné cynické politické komentáře a nemilosrdná sociální satira. Tvůrci kousavě parodují většinu negativních rysů americké společnosti - rasismus, homofobii. sexisrnus, ale třeba i vzdělávací systém nebo nabubřelý patriotismus. Velmi nevybíravě také zesměšňují celebrity, všeho drunu. - Trey Parker a Matt Stone se vysmívají i absurdním pravidlům organizace MPAA, jez přiděluje filmům "patřičné" kategorie přístupnosti (,. Brutální násilí nevadí, pokud se při něm mluví slušně"). V MPAA se při posuzováni filmového South Parku ostatně vedly bouřlivé diskuse. Snímek byl nakonec ocejchován druhou "nejhorší" kategorií R (děti do sedmnácti let pouze v doprovodu rodičů nebo dospělých). Ale jen díky tomu, že je animovaný, což působí obzvlášť paradoxně právě u snímku, jehož pointa je vystavěna na tom, že se dětské postavy ocitnou na nepřístupném animovaném snímku téže kategorie. Autor/Zdroj: Seidl Tomáš/Filmový přehled Když před třemi lety dva mladíci, Matt Stone a Trey Parker, natočili kratičkou vulgární animovanou scénku o souboji Ježíše se Santa Clausem a rozeslali ji přátelům jako vánoční blahopřání, zcela jistě netušili, co tím způsobí. Všichni kopírovali videokazetu svým přátelům, ti zase svým přátelům, až se dostala do rukou jednoho z čelných představitelů televizní společnosti Comedy Central, který mládencům udělal nabídku na televizní seriál. A zbytek je historie. Seriál "Městečko South Park" se stal modlou těch, kterým "Simpsonovi" připadali příliš umírnění a "Beavis a Butt-head" příliš fádní. Jinými slovy, stal se nejúspěšnějším animovaným televizním seriálem všech dob. A tak bylo jen otázkou času, kdy se dočká celovečerní podoby. Náš dramatický příběh začíná ve chvíli, kdy se čtyři nerozluční kamarádi Stan, Kyle, Eric a Kenny vydávají do kina na první celovečerní film svých kanadských televizních oblíbenců Terrance a Phillipa Ohnivé prdele. Vzhledem k tomu, že jde o film plný prdění a nadávek, je mládeži nepřístupný a hoši se na něj musejí dostat podvodem. Následně značně přitvrdí jejich slovník a Kenny umře (což samozřejmě žádného fanouška "South Parku" nepřekvapí). Rozhořčené matky díky tomu vyhlásí boj proti všemu kanadskému, což vede k zatčení Terrance a Phillipa, což má za následek bombardování a zabití bratrů Baldwinových (všech), což má za následek vyhlášení války Kanadě. Mezitím Kenny v pekle pozoruje netradiční milostný vztah Satana, který je v podstatě citlivá duše, a Sadáma Husajna, kterému jde jenom o sex. Mezitím chce Stan získat srdce své milé a školní šéfkuchař mu poradí, že aby ho měla ženská ráda, stačí, aby našel klitoris. Stan se tedy vydává pátrat po tomto mýtickém objektu. Mezitím má Eric Cartman starosti s tím, jestli je ta ženská, kterou viděl v německém fekálpornu, opravdu jeho máma. A mezitím se blíží konec světa... Pokud jste "Městečko South Park" někdy v televizi viděli a vydrželi ho sledovat aspoň 10 sekund, víte určitě, že je to velice sprostý seriál, právem vysílaný až po půlnoci. Ale i když znáte všechny jeho epizody zpaměti, nemůžete si představit, o kolik sprostší je celovečerní South Park: Peklo na Zemi. Každá druhá věta obsahuje slova, která nejenže není možné otisknout, ale většina lidí by se asi nikdy nepřiznala k tomu, že je někdy v životě vypustila z úst. Film prý obsahuje 399 sprostých slov, 128 vulgárních posunků a 221 násilných činů, čímž hravě překonává Pulp Fiction - historky z podsvětí. Jeho animace je přitom stejně diletantská a primitivní jako v seriálu, tudíž by neměl být problém ho odsoudit jako promrhaný celuloid. Ale ono to bohužel nejde, protože je hrozně legrační a navíc inteligentně legrační. Ukažme si to na příkladu: Když malý kluk hledá klitoris, je to částečně šokující, částečně vtipné. Když pak uprostřed lesa ten klitoris (mluvící) najde, je to něco natolik ujetého, že se prostě smát musíte. Bravura Stonea a Parkera spočívá právě v tom, že absurdní pointy úspěšně přebíjejí ještě absurdnějšími a navozují u diváka střídavě záchvaty smíchu a němý úžas. Bylo by asi příliš odvážné tvrdit, že je South Park: Peklo na Zemi nějaká hlubokomyslná satira, ale není možné si nevšimnout toho, že se jeho hrdinové na plátně velmi bez servítků vyjadřují ke stejným ožehavým tématům, o kterých se mluví v souvislosti se "South Parkem" už od odvysílání jeho prvního dílu. Stone a Parker se mimo jiné chtěli celovečerním South Parkem "pomstít" americké filmové asociaci MPAA, která obdařila jejich předchozí film Mr. Orgazmo maximální nepřístupností, čímž prakticky znemožnila jeho komerční úspěch. Stone a Parker si proto pečlivě nastudovali "objektivní" pravidla, podle kterých se přístupnost filmů určuje, a následně v Pekle na Zemi předvedli jejich naprostou absurditu. Natočili totiž všechny sprosťárny a zvrhlosti takovým způsobem, že MPAA musela film označit "pouze" nepřístupností "R" (u nás "pouze" nepřístupný do 15 let), i když byste těžko hledali film, který je pro mládež méně vhodný než tento. Jedna nula pro tvůrce. South Park: Peklo na Zemi je navíc muzikál, a to vynikající muzikál. Trey Parker a Marc Shaiman (Addamsova rodina, Dobrodruzi z velkoměsta) pro něj složili a zaranžovali více než deset chytlavých písniček, které jsou samozřejmě neuvěřitelně vulgární, ale když si odmyslíme jejich texty, krásně by se vyjímaly v jakémkoliv animovaném megaprojektu od Disneye nebo v broadwayské show. Zpívají Kyle, Eric, Stan i Kenny, ale také třeba Velký Teplý Al, Satan nebo Sadám Husajn, a všichni s maximálním nasazením. Shaiman už za South Park: Peklo na Zemi získal několik ocenění včetně Ceny losangeleských kritiků a jistě ne náhodou právě ted' skládá hudbu k animovanému megaprojektu od Disneye Kingdom in the Sun. Dva nula. Jako by to všechno nestačilo, South Park: Peklo na Zemi je kuriózní ještě něčím. I přes záplavu obscénností a nechutností splňuje dějová kostra filmu všechny základní scenáristické poučky o úvodu, konfliktu, pointě, potrestání zla a odměnění dobra. Každá postavička má své jasné místo v ději a všechny jejich osudy se po osmdesáti minutách šílených kotrmelců spojí v "logickém" a naprosto politicky korektním závěru, vrcholícím nejvyšší obětí Kennyho na oltář dobra, při které jsem musel téměř zamáčknout slzu. Mnozí "seriózní" scenáristé, kteří komediemi (natož vulgárními) opovrhují, by si ze Sourh Parku měli vzít příklad. Zvláštní, že? Zdrcující vítězství tři nula. Ale zpět do skutečného světa: Pokud by mělo dojít k tomu, že by například 30 procent filmové produkce vypadalo jako South Park: Peklo na Zemi, byl by to důvod k serióznímu zamyšlení nad tím, kam ta kinematografie vlastně spěje. Ale jednou za rok nebo dva je podobná šílenost navýsost osvěžujícím průvanem v poklidně zahnívajících vodách filmového establishmentu, vy parchanti. Autor/Zdroj: Fuka František/Cinema