Remake komedie Neilla Simona z roku 1970 o nesourodém manželském páru, který cestuje do New Yorku na pracovní pohovor a je bombardován přívalem rozmanitých pohrom. Nepříliš vydařenému filmu hodně pomáhá krátce trvající, leč velmi vypečená kreace Johna Cleese.
Autor/Zdroj: /Cinema
Všechno je to nedorozumění. Už český název nové komedie Sama Weismana je nebezpečně zavádějící, neboť navozuje představu dvou otlemů z Balíkova, jimž sláma čouhá i zpoza límce a kteří budí ve velkoměstě rozruch svou tupou neotesaností (často ve spojení s problematickými hygienickými návyky). A takoví tedy Henry a Nancy Clarkovi rozhodně nejsou. Žijí sice v Ohiu, ale nejenže vypadají, ale většinou se i chovají jako inteligentní lidé. Henry pracuje v reklamě. Do velkoměsta, přesněji do New Yorku se vydává proto, že ho vyhodili z práce a on se na Manhattanu chce ucházel o místo. Nancy ho doprovází hlavně proto, že poslední potomek právě vyletěl z hnízda a ona, která obětovala svou profesionální (také reklamní) dráhu kariéře manželky, najednou nemá nejmenší ponětí, co dělat se zbytkem života, a samota jejich pohodlného domu ji děsí.
Falešná představa, navozená nevhodným názvem, je ovšem záležitost zcela neškodná vedle fatálního omylu, k němuž evidentně došlo na trase scenárista - režisér. První chybou Marca Lawrence bylo, že přepsal už v originále nepovedený scénář Neila Simona (The Out of Towners, 1970). Druhou pak způsob, jakým to udělal. Hřích se v tomto případě jmenuje nedůslednost a projevuje se jak v charakterizaci hlavních postav, tak jejich peripetií.
Pokud jde o postavy - není přece dost dobře možné, aby se např. Nancy v jedné chvíli projevila jako skutečně venkovská buchta a o tři scény dál byla najednou inteligentní, šarmantní, plně schopná řešit krize, do nichž se manželé dostávají. Podobně nekonzistentní je pak valná většina hrdinů, snad s výjimkou Johna Cleese, o němž bude řeč dále. Další problém Buranů je žánr.
V zásadě jde o komedii, ovšem o jakou, těžko říci. Odvážná kombinace hořké existenciální komedie s čirou situační komikou (nevalné úrovně) vede nakonec k tomu, že jsou nefunkční obě. Nosnější, Neilu Simonovi patrně i bližší, je tragikomická poloha odcizeného manželství, které hledá svou budoucnost a ve vyhrocených situacích osvědčuje svou životaschopnost. Nic proti tomu, kdyby ony vyhrocené situace neměly podobu těch nejprofláknutějších stereotypů bláznivých komedií - špatné letiště, ztracená zavazadla, zmeškaný vlak, svéhlavé pronajaté auto, bloudění v neznámém městě, prázdná kreditka, spánek v parku... Smutné ovšem je, že právě ony byly tvůrcům patrně bližší a aby diváka ony manželské spory a bilancování příliš nenudily, přitlačili na pilu právě v bláznivých a čistě komických situacích. Ale vem to čert - kdyby alespoň ty natočili dobře. Jenomže i těch několik slibných momentů skončilo na půl cesty - ať už je to celá etuda "Okradeni Andrewem Lloydem Weberem" anebo "Sezení anonymních sexuálních maniaků".
Samostatnou kapitolou je existence Johna Cleese coby hotelového manažera. Předvádí sice skvostnou figurku "snob, který se snaží chovat jako demokrat", ovšem druh jeho humoru (jediný skutečně vtipný a důsledně konzistentní) se ke zbytku filmu zase zoufale nehodí a jeho "one man show" ze všeho nejvíc odkazuje ke kultovnímu seriálu Hotýlek.
Z dvojice hlavních hrdinů si se svou rolí lépe poradil Steve Martin a ani se přitom nemusel stylizovat do "venkovska" jako Goldie Hawnová. Jenomže ani oscarový herec nemůže uhrát postavu, která postavou de facto není - protože kdyby se Stanislavskij Martina zeptal, jakou roli vlastně hraje, patrně by jen rozpačitě pokrčil rameny. Udělal by to určitě hezky, ale film by to nezachránilo.
Autor/Zdroj: /Cinema
