Sekerezáda

Tak jako Život Matoušův (1967, podle románu Tarjeia Vesaase) a Nezvaná (1981, přepis prózy Edwarda Redliňského Konopielka) - jediné dva filmy Witolda Leszeczyňského uvedené v našich filmových klubech - vznikla i Sekerezáda z režisérova zaujetí literární tvorbou, tentokrát knihou Edwarda Stachury Sekerezáda aneb Zima lesních lidí. Přestože pokus o scénář uskutečněný na počátku sedmdesátých let ještě za spoluúčasti autora, básníka, prozaika a neklidného tuláka, jenž ukončil svůj nadmíru intenzivní život v roce 1979 sebevraždou, neuspěl, začal ho Leszczyňskí v osmdesátých letech psát znovu. Přitom věděl, že musí předlohu redukovat o její kvality básnické a filosofické, o bohatý proud reflexí, představ, reminiscencí, a omezit se na dějově velice lapidární studii samoty, sdílené mužem „odnikud". Ten přichází mezi lesní dělníky, aby se naposledy pokusil přimknout se k lidskému společenství a aby nakonec na kolejích vyčkal své smrti; mizí navždy v oblaku zvířeného sněhu. - Režisér natočil nenápadný poetický snímek, opírající se především o přízračnou zimní atmosféru lesní samoty, do níž v opuštěném kraji zapadá i nelehký život zdejších lidí. Významnou roli hraje hudba, zejména úryvek ze Stabat Mater Antonia Vivaldiho. Hlavní postavu vytváří Fdward Źentara, objevuje se tu v jakési dvojnické roli i Daniel Olbrychski. - Na XI. festivalu po1ských hraných filmů v Gdaňsku 1986 získal film Grand Prix Zlaté gdaňské lvy a Ludwik Pak by1 oceněn Bronzovými gdaňskými lvy za vedlejší mužskou roli. Autor/Zdroj: /Filmový přehled