V kůži Johna Malkoviche

Jsou filmy, na které se kouknete a řeknete si něco jako bomba, tohle stálo za každou korunu z té vstupenky. Pak jsou tu filmy, po jejichž shlédnutí chcete jít přemluvit promítače, aby to pustil ještě jednou. A pak je tu V kůži Johna Malkoviche, při jehož sledování se nedá říci nic jiného než What the fck a po závěrečných titulkách zůstat s otevřenou pusou a nevědět co si vůbec máte myslet. Zároveň ale tušíte, že na tenhle zážitek už do smrti nezapomenete, i kdyby se Vám "Muži v černém" pokoušeli vymazat paměť. Na to že Cameron Diaz moc rád nemám a jediné co mi vyvane na mysli když slyším její jméno je velký přitroublý úsměv, který používá v každé situaci, tak tady mi vůbec nevadila. O režisérovi Spikeovi vůbec nemusím mluvit, každý kdo viděl aspoň jeden jeho film musí uznat, že je to prostě génius. A John Malkovich? To je Pan herec, do jehož hlavy bych se rád podíval a trochu o ovládl. Ale možná že jako jeho komzument už o částečně ovládám. A nebo on ovládá mě? Asi si to budu muset pustit znovu...

Jedno je u tohoto snímku jasné. Rozhodně to měl se svou osobitou vizí natočit Tim Burton. Charlie Kaufman svým scenáristickým počinem vytvořil dílo plné nápadů a myšlenek, ale po vizuální stránce to zůstalo někde v půli cesty, což je ohromná škoda.. Pro Spika Jonze to sice byla režijní celovečerní prvotina, ale je vidět, že si vzal na bedra dost těžký úkol, který ne úplně dobře zvládl. Příběh o loutkoherci, který tuto profesi bere tak vážně, že se snaží naplnit definici ideálu loutkářské profese a tím je vášeň být v těle druhého a myslet jinak. A jistou okolností se mu poštěstí být v těle slavného herce Johna Malkoviche. Umělecký dojem celého snímku je neodvratitelný. Odhaluje umění, které napodobuje realitu a skutečnost umělce spočívající ve snu. A takový sen je pouze mostem v uměleckém procesu ve svém naplnění. Loutky se tak stanou čistým médiem. Je to taková, dalo by se říct, obnova vlastní fantazie v rámci porozumění prostřednictvím fikce. Prodlužuje se tak okamžik, který již skončil. Zahájení snu je, něco jako, výstelka reality. Odhaluje existenciální a umělecké zpochybňování a prostřednictvím snu jej přivede k životu. Tohle není snímek jen tak pro leckoho. Divák očekávající pouhou zábavu se u tohoto snímku doslova a do písmene unudí k čirému zoufalství. K pocitu umění je potřeba přistupovat zodpovědně a s určitým druhem fantazie. Snímek se tak stane nádherně vynalézavý, chytrý a pobuřující zároveň. Ve svém smyslu je jedinečný, naprosto nepředvídatelný a tak nějak zvláštní. Zkratka je celý koncept hodně surrealistický s přesahem do poetiky v zábavné i tragické formě. Snímek je tak jen pro náročné diváky mající v oblibě klasiku moderní doby.

Pre poriadok treba povedať, že ide o slušne originálny a zároveň šialený a uletený snímok. Nemyslím, že niečo podobné sa len tak dá vymyslieť. Ústredná dvojica hipíkov začne byť z čarodejnice či diabla na Zemi dosť mimo a časom nejde len o šialenú zaľúbenosť, ale prechádza to v posadnutosť. A aby boli s ňou, zneužijú k tomu aj celkom vtedy už známho herca, ktorý hral zlodeja klenotov, Johna Malkovicha. No a to putovanie mysľou mi neprišlo príliš vtipné, keďže je ako žáner aj uvedené "komédia", prišlo mi to chvíľami dosť desivé. Film celkovo, hlavne ku konci a samotný koniec príliš nepozdával, ale uznávam jeho originalitu a bizarnosť. Vrcholom všetkého však bol, a to bola brutálne vtipná vsuvka, Charlie Scheen a tie jeho neskutočné hlášky. "Jo, jo, jasně, byl jsi zkouřenej?" - "Jo, jo, byl jsem zkouřenej." A potom Charlieho sexistiké kecy. Pecka

Popravde receno uz jsem videl hromadu filmu, ale tohle je ten nejbizardnejsi. Kdyz se Malkovich dostal do sve vlastni hlavy pomoci portalu a setkaval se tam s tisice ruznych a presto stejnych podob, dostla jsem uplne neuveritelnej zachvat smichu. Je to ta nejvic ujeta vec, co jsem kdy videl.