Bez tváře

Přesně ten typ televizního filmu, kdy jsem půlhodinku tápal, jestli mě to má zaujmout nebo ne. Má to mouchy, chvilkama je to mimo realitu včetně Miroslava Vladyky coby prznitele nezletilých děvčat, ale nakonec to korunuje výbornej závěr, komorní, přitom neskutečně gradující.

zajímavě i netradičně zároveň se podařilo autorům snímku bez tváře vyřešit už mnohokráte ve filmu omílané problémy kolem partnerského či manželského soužití, toť ale asi ke kladům vše. další spousta nádherných podtextů a naznačených myšlenek se v nevyřčených a jen načrtnutých scénách k velké škodě ztrácí, ba co více utápí v bezradném a jen líně se vyvíjejícím dějovém tempu. bez tváře je každopádně záslužný filmový počin, který ale ve výsledném efektu skončil jen na půlce cesty, respektive ve zlatém dobrém středu dějin světové kinematografie.