Ztracený víkend

Musím ještě něco psát, když už to všechno napsala mat.ilda níže? Za mě tedy jen to, že si budu dlouho pamatovat depresivní soundtrack, myš ve zdi a že bych to na místě Donovy snoubenky dávno vzdala.

Nezainteresovaným to príde možno ako sci-fi, ale bohužiaľ takáto je často realita. Krásne pomalý pád. Schovávanie fľašiek kade tade, všade zákaz nalievania, zháňanie drobných a ak nič z toho nie je, tak sa chodí ako bludná duša a premýšľa sa, čo kde zohnať. Iná možnosť neexistuje. Kradnutie 10 dolárovky od dámy, aby mal na útratu, keď treba predať písací stroj, len všetko je zatvorené. Nočná mora každého alkoholika. Po kolapse sa dostáva na záchytku a tam to je bezkonkurenčne vrchol filmu, ako ten chlapík dostáva delirium tremens. Dosť realistický príbeh ako sa dá stratiť víkend pitím. Alebo skôr sebazničením

Jó, barmani vyslechnou tolik románů, co kdejaké nakladatelství nestačí vydat za celý rok, chyba, že ač je každý z nich originál, stejná romantická zápletka dvou hlavních osob (vypravěče a lahve) a ve většině případů i stejný konec, se časem mohou stát poněkud nezáživnými. I Don Birnam se pouští do vyprávění, když už nemůže psát - o tom, jak vyměnil víkend s milujícím bratrem, svou láskou a šanci na opuštění uzavřeného kruhu, jehož je zajatcem, za starou dobrou párty o třech kumpánech - Dona opilce, Dona spisovatele a levné režné... A Billy Wilder nám jeho příběh vybavil obrazem, doplnil kvílivým zvukem hry na pilu a obsadil výborným Rayem Millandem, který k večeru s alkoholem přistupuje jako k noci s vytouženou milenkou a jeho šťastný úsměv z vlastnictví plné lahve předčí i ten dětský, štědrovečerní... Pravda, bylo by lepší, kdyby si v okamžicích pohnutí herci nepomáhali trháním hlavy a dialogy nevedli tolik divadelnicky (čestnou výjimkou je skvělý ošetřovatel Bim), i tak se toto drinking drama může směle rovnat těm dnešním, co chytnou a nepustí až do typického - The End...

Poněkud přemrštěné drama o zápase s nejrozšířenější společensky přijatelnou drogou by snad bylo skvělou varovnou a očišťující tragédií, kdyby se hlavní antihrdina nakonec přece jen zastřelil. Ale protože se tu zjevila všemocná láska v podobě divadelního boha na mašině (což bylo mimochodem předvídatelné už od samého začátku), bylo tímto zázračným happy endem všechno dobré na tomto filmu definitivně pokaženo. Konec špatný, všechno špatné. V tomto případě však: konec dobrý - všechno špatné.