Requiem za sen

Tu noc jsem strávil v bouřce v horách. Když na druhý den dorážím do malé vísky, místní dobrotinec mi nabízí nocleh a místo k usušení. A že prý ať počkám že až přijde z práce něco mi uvaří. Přišel opravdu unavený a mi tak místo večeře sledovali film. Requiem za sen. Po tak dramatické noci přišel ještě dramatičtější film, film o drogách a o závislotech jako takových. Natočen jedním z nejlepších režisérů současnosti, Darrenem Aronofskym, s jednou z nejkrásnějších hereček současnosti, s Jennifer Connelly. Hudba a nepřeberné množství střihů, které Requiem for a Dream provází, je něco tak úžasného, že jeden nemůže odtrhnout zrak ani na chvíli. O drogách toho bylo už něco natočeno, například vynikající "Děti ze stanice ZOO", jenž navíc vychází ze skutečného příběhu, Aronofsky však pojal vše jinak, přesto nezapomenutelně. Každý po shlédnutí pak řekne drogám NE, a pokud je bude chtít stále vyzkoušet, nejspíš byl při promítání zbaven smyslů. Poselství? Nepropadejme závislotem, ať už jsou jakékoliv...

Hudba je famózní a i když to bude znít možná divně, táhne celej film. Také kamera a střih se mi líbili. Závislost je rakovina vůle a je k ní cesta mnohem kratší, než by si kdokoli myslel. Nemyslím ale, že by doktor předepisoval staré paní další prášky na hubnutí, kdyby viděl v jakém je stavu. To by snad ani v USA nebylo možný. Její syn jeho partnerka a černý kamarád, ty v tom lítaj pěkně a pro ně slitování nemám. Stará paní, chtěla jenom zhubnout, aby se vešla do pěkných šatů až bude v televizi. Kdežto mládež se sjížděla absolutně bez rozmyslu. Že euforie není zadarmo, ale padnou až na samý dno. Je jasný. Mladý zdravý co se jen nuděj a zahoděj svůj život. Pro ně žádnej soucit nemám. Oslovil mě styl, jakým to je natočený, prostě tady to máte a dělejte si s tím co chcete.

Hudba 1000000/10, réžia 0/10, čo chcel film povedať, povedzme 5/10. Ale asi začnem pekne poporiadku a postupne. Hudba - neuveriteľne geniálna, minimalistická a uhrančivo hypnotická. Na celom filme je soundtrack to najlepšie a musím zistiť, ako dosiahol Clint Mansell takú zvukomaľbu. Réžia - Aronofsky je už pojmom, ale ja si na jeho prácu nemôžem zvyknúť. Ako sa mi jeho štýl nepáčil v Čiernej labuti, tak sa mi nepáči ani tu. Vyzerá to síce originálne, ale tá kamera, strih a celkové vyznenie na mňa nepôsobí dobre. Je mi jasné, že jeho cieľom je depresia a bezútešnosť pre diváka, mnou to nejako extra nepohlo. Uvidím najbližšie pri jeho ďalšom filme Noe. Čo chcel film povedať - v skratke asi, že pozor na závislosti všetkého druhu a skutočne môžu byť akékoľvek. Na drogách, chudnutí, televízii, manipulácia na nás číha všade. A nakoniec sa dostávam k filmu samotnému. Neviem, je to divné, ale nemám nijakú skúsenosť s tvrdými drogami, takže neviem sa stotožniť s pocitami našich hlavných "hrdinov", takže ťažko sa do toho nejako vžiť. Ale tá manipulácia televíziou, ovplyvnenie predsudkami a do toho zásah samoty a okolia, to tu bolo celkom pekne dokumentované. Na konci filmu som mal ale pocit, že vlastne pre našich hlavných hrdinov dopadol aj dobre, jeden sa zbavil bolesti (i keď dosť kruto), druhý závislosti (i keď si to tak asi nepredstavoval), jedna získala to, na čom jej záleží najviac (i keď ten fet donekonečna nebude) a druhá skončila uprostred vysielania všadeprítomenj televízie (tu nastáva otázka vnímania), takže také diskutabilné win situácie, alebo pyrrhovo víťazstvo nad osudom. A čo si z filmu odnášam? Hlavne ten uhrančivý prekrásny hudobný motív "Lux Aeterna", to je dokonalosť, potom rozporuplný pocit z Aronofského réžie a konštatovanie, že Jennifer Connelly je fakt krásna žena

Zajímavý snímek, který na dobré náladě zrovna nepřidá. Aranofsky je šikovný režisér a dostat se k jeho druhému celovečeráku mi zabralo docela dost času, poněvadž dramatický žánr příliš nevyhledávám, ale někdy zatoužím po změně. Psychedelická hudba skvěle podtrhuje zážitek a společně s hlavní hereckou čtveřicí postupně sledujeme jejich cestu až na samotné dno. Těch několik závěrečných minut se rozehraje skutečně zneklidňující podívaná, která v divákovi musí prostě něco zanechat a ty pocity prostě jen tak nevyprchají.