Na vlastní pěst

Dívka, která se jmenuje Gena a je jí šestnáct let, pracuje v kadeřnickém salonu. Právě touží zažít něco opravdového, co se bude úplně lišit od všeho, co kdy zažila, když do 'jejího` maloměsta přijede Jane, jen o trochu starší Thelma a Louise v jedné osobě... Režisérka Hannah Weyerová se odhodlala v roce 1997 debutovat filmem o dospívání. Jane, jakmile zjistí, že může mít v Geně oporu, ji seznámí se svým světem a bratrem Sonnym, který si vydělává více než vzrušujícími způsoby. Gena v prostředí překupníků drog a jiných vyvrhelů objeví život, který jí chyběl, a před svými kamarádkami si tak konečně připadá dospělejší. Jane ale podivné zmizí a Gena se ji snaží nalézt, ale u svých známých a dokonce i u Sonnyho naráží na úplný nezájem. Na vlastní pěst je film vyprávěný ‚sundanceovským´stylem: výběrem tématu i technickým zpracováním se může zařadit mezi tolik módní ´americké nezávislé´snímky. Téma dospívání má svou sociologickou a psychologickou úroveň a pro filmaře je takové prostředí plné atrakcí. Film končí jakýmsi podivným smířením – hlavní hrdinka od hledání své kamarádky upustí a do obyčejného života se vrací s novým nadšením. A když je její (teď už snad dokonce milovaný) kadeřnický salon přepaden (!) gaunery ze Sonnyho party, vytrhne jednomu z nich revolver (!) a své spolupracovnice tak zachrání: konec sice zajímavý (nedopovězený Janin příběh ´otevírá otázky´), ale i zbytečně křečovitý. Jako by naznačil, že se Hannah Weyerová ve svém poněkud didaktickém vyprávění dostala do slepé uličky… Jakub Felcman Premiére 2000/7/115 Autor/Zdroj: Felcman Jakub/Premiere