Andělé všehomíra

Ne, nejsem mrtvý; odešel jsem na moře. Pluji po modrém moři, kde žije můj otec. Tady nejsou žádné kvóty; tady, v hlubinách věčnosti, ležím studený a sám; slyším, jak stromy šelestí.

Sny - na jejich dně cítíme nemilosrdný tlak skutečnosti.

Tahle zeď se může zbořit; ale zdi mezi mnou a světem se nezboří, s těmi nic neotřese, i když nejsou pouhým okem vidět.

- Pétur byl náš přítel. Byli jsme přátelé. - Kecy! To, že jsme přátelé, dokazuje, že žádné přátele nemáme. - Jenže my jsme taky lidi. Vezmi si ty, již sedí v parlamentu: takových je jako much - ale lidi, jako my, potkáš jen tady, na Útesu. - Přestaň s těmi nesmysly! Lidi! Neznám nic odpornějšího. My nejsme lidi, jsme těkavé stíny. Smrt! Mluvíš o smrti, o pohřbech, o přátelství! Pěkné žvásty! Když umřeme, ušetříme prachy našemu zdravotnictví. Jestli chceš potěšit daňové poplatníky, oběs se!