Pravidla moštárny

Tohle je opravdu velmi povedený film, který mohl potěšit a uspokojit milovníky hned několika filmových žánrů. Divák si mohl dopřát zamyšlení, romantický prožitek i trochu toho napětí v silném příběhu, natočeném podle vynikající literární předlohy Johna Irvinga a navíc mohl ocenit i několik skutečně hodně nadprůměrných hereckých výkonů. Domnívám se, že v případě tohoto filmu byla všechna ta získaná ocenění, podle mého názoru, úplně na místě, protože to byla podívaná alespoň za 85% a pro Lasse Hallströma jde o jeden z vrcholů jeho režijní práce.

Hluboce lidský příběh kluka, kterého životní realita donutí ustoupit od mladických ideálů. Literární umění se tu skvěle snoubí s tím filmovým a výsledek mi svojí laskavě nostalgickou atmosférou tak trošku připomíná některé české "Svěrákoviny". K dalším plusům patří i vynikající herecké výkony (včetně těch dětských) a hudba, jedinečně korespondující s dějem.

Dobrou noc, princové z Mainu, králové Nové Anglie - musím říct, že tato věta se mi nejvíce líbila z úst Bendera ve Futuramě. Samotný snímek Pravidla moštárny mě totiž přišel moc nudný a hlavně průhledný jako sklo. Přesně bylo dané, co se stane a kdy,jak vše musí dopadnout - postavy mě navíc přišli takové ploché... Nevím, většinou mám oskarové filmy rád, pravidla jsou pro mě výjimkou - prostě mě nedokázaly oslovit.

Pekný film, ktorý by som rozdelil na dve časti. Kým prvá v tom sirotčinci bola skutočne prekrásna, ale aj smutná, čakanie detí, kým si ich zoberie nejaký náhradný rodič, ale aj určitá veselosť a nádej. Tá časť v muštárni mi prišla akási už divnejšia a chvíľami príliš nedotiahnutá, či skôr zdlhavá a robená akosi príliš romanticky. Čo hlavne potešilo? Michael Caine, ten Oskar zaslúžený, podmanivá hudba a sladký, nádherný a jemný koniec, ktorý ja rád a nádej pre Mary Agnes