Cabriolet

Tobiáš a Pavla. Postavy tohoto, tak nějak, obyčejného příběhu se všemi klady a zápory. Přežívají, řeší až téměř depresivní starosti, užívají si života. Nic víc, nic míň. Marcel Bystroň, stojící za scénářem i za režijní sedačkou, se podíval pod pokličku života těch, co od života nečekají nijaké zázraky. Nejsou nároční, ani nijak přecitlivělí. Prostě obyčejný. Snímek jakoby sledoval život někoho až téměř přímým přenosem. Alespoň jsem měl takový pocit. Film není určen pro každého. Mnozí v tom budou marně hledat nějaké poselství a nebo něco, co by alespoň naznačilo, o čem to vlastně celé bylo. Přínos však přeci jen nějaký má a ten nechť si každý divák najde sám.

Film bez tématu obrovská nuda bez nápadu co k tomu napsat víc velká škoda práce herců a škoda filmu

Obyčejné postavy, obyčejný život? To, že je to natočené ultralacinou digitální kamerou a priori neznamená realismus, viz scénu, kde Pavlu zmlátí policisté, nebo tu kde její přítel najde v popelnici výkupné v hodnotě milionu Kč, kterým chce zaplatit léčbu její smrtelné choroby (!). Amatéřina nejhrubšího zrna, jeden z těch filmů, který začal české diváky ponoukat k otázce "proč já ty koncesionářské poplatky platím?" (tento shit produkovala ČT)

Zcela otřesná a nudná záležitost. Film o NIČEM s nijakými hereckými výkony a plytkým scénářem. Zbytečná ztráta času.