Kadosh

Bůh stvořil muže, aby studoval tóru. Žena má jinou úlohu. Jediným úkolem dcer Izraele je přivést na svět děti a umožnit svému muži studium. Tedy sytit ho, šatit a udržovat jeho dům v čistotě, aby se příliš nerozptyloval. Stav, který by americké radikální feministky uvedl v totální hysterii hraničící s kómatem, je zákon, který v tuto chvíli určuje životy ortodoxních židů ve čtvrti Mea Shearim uprostřed Jeruzaléma. Zákon, který zdejší ženy a muži přijímají s trpkou pokorou a vědomím neotřesitelnosti tisíciletých židovských tradic. Jedinou „kratochvílí" manželských párů by měla být odosobněná soulož konaná pokud možno výhradně za účelem početí. Pochopitelně ne v době, kdy je žena „nečistá". Tehdy není radno se jí nejen dotknout, ale ani přijmout z jejích rukou kupříkladu šálek čaje. Není proto divu, že láskyplné manželství Rivky a Meira, prokládané něžným, leč po deseti letech stále neplodným sexem, balancuje v očích místní židovské komunity na hranici hříchu. Vždyť „jediným úkolem dcer Izraele je...", ale to už jste slyšeli. Zkrátka: bezdětná žena rovná se zbytečná žena. Po zoufalé Rivce se proto zcela automaticky žádá, aby opustila dům a místo u stolu a na loži svého manžela poskytla dívce, kterou snad traumatizovaný Meir konečně oplodní. Její mladší a nekonformnější sestra Malka je pro změnu nucena zavrhnout svého přítele, který byl kvůli službě v armádě vykázán z komunity, a dožít život po boku fanatického a nemilovaného Yossefa. Pokud jste byli, stejně jako já, vychováni dle pravidla „všichni lidé jsou si rovni", budete se asi, stejně jako já, vztekat, že se ty dvě už dávno nedokázaly vzepřít. Pro „dcery a syny", kteří se narodili v epicentru židovské kultury, ale není nic těžšího. Vzpoura znamená nevratné vykořenění, ztrátu rodiny, přátel a základních jistot. Stejně jako Thelmu s Louise dotlačil mužskými pravidly určovaný svět až na kraj propasti, stojí Rivka s Malkou před osudovým rozhodnutím, zda vkročit do prázdna a doufat, že jim narostou křídla, nebo se podrobit. Každá si vybírá svou cestu a jedna tu ze všech nejdelší... Ani renomovaný režisér a autor scénáře Amos Gitai se spoluscenáristkou Eliette Abecassisovou si cestu neusnadnili. Ostatně ani publiku vyžadujícímu dynamický střih a barevnou akční podívanou. Ovšem tvůrci na diváka nehrají žádnou habad'ůru. Už v prvních minutách odkrývají karty a ukazují tempo, atmosféru a výrazové prostředky, se kterými může divák pro příštích 110 minut počítat. Zed' nářků je tak bílá, židovské oči tak temné a film tak strohý ve své barevnosti, až působí černobíle. Profesi kameramana a střihače za filmovým pásem téměř necítíte, tak autenticky jejich zásahy-nezásahy působí. Několikaminutové scény s téměř statickou, ale velmi „vymyšlenou" kamerou často bez jediného střihu jsou přirozenější než život sám. A stejně tak silné. Kadosh nezatracuje víru, nezesměšňuje tradici, ale připomíná, že hloubka víry není v tom, kolikrát za den se člověk pomodlí nebo jak hlasitě svou modlitbu vyřkne. Připomíná, že pokud Bůh je láska, pak láska je Bůh a žádná víra nemůže stát proti lásce, jelikož by stála proti Bohu. Monika Valentová Cime,a 2000/10/101 Autor/Zdroj: Valentová Monika/Cinema Snímek uznávaného izraelského scenáristy, režiséra a producenta Amose Gitaie Kadosh završuje tvůrcovu trilogii, věnovanou izraelským městům Tel Avivu (film Zihron Devarim), Haifě (Den po dni) a Jeruzalému a především jejich obyuatelům. Děj jednoduchého příběhu se odehrává v jeruzalémské čtvrti Mea Shearim, v níž žije ortodoxní židovská komunita, soustředěná na přísné dodržování odvěkých náboženských zákonů a přikázání. Zdejší chasidé, mluvící vesměs jidiš, pocházejí z různých koutů zejména východní Evropy a pečlivě střeží hranice svého území například proti turistům. - Na tragickém údělu dvou sester ukazují tvůrci odvrácenou tvář společenství, usilujícího o uchování svébytné kultury a životního stylu bez ohledu na dění v okolním světě. - Třicetiletá Rivka těžce prožívá krizi manželství s mužem Meirem, synem přísného rabína. Manželé se vroucně milují, avšak ani po desetiletém svazku nemají děti. Podle víry si však muž musí právě po deseti letech nenaplněného vztahu najít novou ženu, která by mu porodila děti. Meir se tomuto rozhodnutí marně brání; stejně jako Rivka se mu musí na rabínův nátlak podřídit. Trpkou skutečností přitom zůstává, že v jejich vztahu je neplodný právě on, což však pravidla víry vlastně nepřipouštějí. Rivčina mladší sestra Malka se zase musí provdat za nemilovaného, leč bohabojného Josefa, neboť její dlouholetý přítel Jakov odešel po návratu z vojny ze čtvrti a tím se vyřadil ze společenství. Malka však nakonec nachází odvahu, aby nechtěného a despotického manžela opustila. Za sebou nechává zdi starobylého Jeruzaléma... - Amos Gitai spolupracoval na scénáři se spisovatelem a sefardským rabínem Eliettem Abecassisem a věnoval přípravě filmu dva roky pečlivého studia ortodoxního prostředí i náboženských knih. Film je vlastně zasvěcenou sociologicko-antropologickou esejí s výrazným „didaktickým„ charakterem. Odvrácenou stránkou takového tvůrčího přístupu je ovšem jisté zjednodušení a tezovitost předkládaných skutečností. V pomalém rytmu kamera sleduje nejrůznější obřadná jednání, popisuje život mužů v synagoze a poodhaluje i intimní manželské soužití, svázané ovšem přísnými a z dnešního pohledu leckdy absurdními pravidly. Jen místy opouští strohé interiéry a zaznamenává život na ulicích. Autoři se soustřeďují zejména na nepřijatelný přístup k ženám, jejichž jedinou povinnosti je péče o děti a o manžela. Svým pohledem do „zakázaných prostor" židovské víry vzbudil snímek značný nesouhlas v určitých kruzích izraelské komunity. Ti, jimž je věnován, ho však mohou znát jen z doslechu: podle věrouky ho totiž arci nesmějí zhlédnout. Dílo se zařazuje mezi folmy s podobnou tematikou, např. Dražší než rubíny, nebo Left Luggage aneb kufry pana silberschmidta. – Kadosh (česky Kadoš či kaddiš) je v hebrejštině liturgický hymnus. Na uváděných kopiích je vyražen český titulek Kadiš. Tomáš Bartošek Filmový přehled 2000/11/10 Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled