V zajetí chuti

Kalichy chuťových buněk rozložily sousto na prvočinitele, proleptaly se k jeho základním ingrediencím, nasály vybalancovanost jejich poměru, rafinovanost skladby a delikátnost přípravy. V okamžiku, kdy chuťové detektory opakovaně vyloučily přítomnost sýrových příměsí a rybiny, pak mohl Nicolas Riviére tenhle žvanec prohlásit za nezávadný, uspokojivě stravitelný, a posunout jej tudíž až k samotnému vrcholu konzumního řetězce, personifikovaného úspěšným průmyslníkem, bonvivánem a všestranným psychopatem Frédéricem Delamontem. Příležitostný číšník Nicolas měl totiž to štěstí (nebo možná spíš smůlu), že: měřil 176 centimetrů, vážil 70 kilogramů, nosil boty dvaačtyřicítky, měl ruce pianisty, dostatečně plné rty, inteligentní úsměv, flexibilnost améby, sugestibilnost nadrženého média (jež se chce už konečně předvést), faustovskou otrlost existenciálního gamblera a také jakousi neuchopitelnou auru, která je v kombinaci s bazalkovou zálivkou do salátu prostě k sežrání. Tak tímhle vším musíte disponovat, chcete-li získat excelentně placené místo osobního ochutnávače u perfekcionisty Delamonta, jehož traumata z dětství z něj učinila chodící sbírku většiny popsaných psychóz a fóbií. Je to náročná, čtyřiadvacetihodinová služba, při které se nimráte nejen v bešamelu a telecím ragú, ale postupem času ochutnáváte pro šéfa i ženy, samotu a bolest. A z gastronomického poskoka se stáváte jeho důvěrníkem, společníkem, poradcem a komplicem v proklatě nebezpečné hře, kde posledním fantem je váš ztracený život a výhrou je smrt. Bernard Rapp je novinář, scenárista a režisér, který již ve svém prvním celovečeráku (Tiré á part, 1995) naznačil, jak zásadním fenoménem je pro něj manipulace („Žijeme naše životy tím, že manipulujeme jeden druhým.") Literární předloha Philippa Ballanda mu pro jeho pseudogurmánský thriller nabídla hodně vděčnou látku, jejíž gastronomický rámec je zjevně zástupným symbolem pro kontext mnohem univerzálnější. Rappův kompoziční styl nezapře i jeho geny televizního dokumentaristy - děj se odvíjí jako jakási fiktivní dokumentární rekonstrukce, kdy jsou jednotlivé sekvence uváděny svědeckými výpověd'mi těch, kteří byli Frédéricovi a Nicolasovi v rozhodujících chvílích nablízku. „Zajatec chuti" Bernard Giraudeau (Dva muži ve městě, Specialisté) tu ztvárnil bizarní postavu modelového manipulátora, bohatého psychopatického estéta Delamonta, jenž hledá a nachází oběť, kterou rafinovaně hněte k obrazu svému. Ale pošahaná rovnice, podle které dvě individuality mohou dát jedinou identitu, prostě nevychází (pakliže nebudete trochu švindlovat se životem a se smrtí). V téhle existenciální matematice je prostě mnoho neodhadnutelných proměnných a variantních algoritmů, podle kterých může být Delamont postava nemocná a trpící, stejně jako kanibalistická zrůda, jež si pěstuje svého dvojníka proto, aby ho mohla současně pozřít i vyvrhnout. Jeho spoluhráč Nicolas (Jean-Pierre Lorit, ještě o něm uslyšíme), který tenhle ujetý kšeft vzal zpočátku pro peníze, posléze jím začal být vzrušován a nakonec pohlcen, ve vás dokáže vzbudit jisté souznění, zvědavost (kam až je schopen zajít) i nepříjemně dotěrný pocit, že některé mezní obsese je možné řešit pouze samurajským nožem. Zbytek „světa" tvoří v tomhle snímku spíše jen ornamentální statisté, mezi nimiž přece jen z řady poněkud vybočuje Nicolasova dívka Béatrice (Florence Thomassinová). Rapp nám tu elegantně servíruje podivný příběh lásky a sebelásky, klamu a sebeklamu, vraždy a sebevraždy... Možná vám způsob jeho vyprávění vzdáleně připomene kontroverzní opusy Clauda Chabrola, možná ve vás vzbudí dojem, že maniodepresivita není nemoc, ale životní styl vyvolených - a možná si po závěrečných titulcích oddychnete, jakýže to máte vlastně bezproblémový život. Tahle pseudogastronomická manipulace se prostě povedla. Tak dobrou chut! Michal Šobr Cinema 2000/11/106 Autor/Zdroj: Šobr Michal/Cinema Francouzský snímek scenáristy a režiséra Bernarda Rappa V zajetí chuti je adaptací románu Philippa Balland Affaires de goút. Přichází se zajímavým tématem manipulace člověka prostřednictvím důsledně realizovaného "splynutí duší ". - Bohatý průmyslník Frédéric Delanaont si najme mladíka Nicolase jako svého osobního ochutnávače. Zpočátku to vypadá, že boháč se chce jen vyvarovat ingrediencí ze sýrů a ryb, jež nesnáší. Ale deprimovaný podnikatel postupně začne po zaměstnanci vyžadovat stále větší souhru jejich prožitků, od vypěstování stejných chuťových preferenci přes uplatnění vzájemné fyziologické podobnosti až po naprostou ztrátu mladíkovy osobnosti. Navzdory tomu Nicolas podivnou hru přijímá. Nejde přitom o přátelství ani o homosexualitu. Oba aktéři se pomalu stávají závislí jeden na druhém ve všech oblastech svého vnímání i svých projevů. - Bernard Rapp se věnuje pečlivému popisu vzniku a vývoje bizarního vztahu, založeného na dokonale provozovaném požitkářství. To ovšem pouze nahrazuje vnitřní prázdnotu protagonistů a navzdory neuvěřitelně rozmanitým možnostem nevyhnutně vede k depresím, z nichž nakonec není úniku. Snímek je tak rafinovanou, fantaskně nadsazenou studií emocionální a existenciální krize člověka konzumního věku. Bernard Rapp se v ní kromě svérázně "úchylné" filozofie literární předlohy opírá také o souznějici, chladně dokonalé dekadentní kompozice kameramana Gérarda de Battisty a o vyzrálé herectví Bernarda Giraudeaua v roli Frédérica Delanaonta. Zdeno Kubina Filmový přehled 2000/12/31 Autor/Zdroj: Kubina Zdeno/Filmový přehled