Byli tak mladí. Když před deseti lety ukončili Cambridge, pořídili si na bujarých oslavách společnou fotku, aby nezapomněli. Jací byli, jak se měli rádi. Obraz nekomplikované radosti, strnulý na fotografickém papíře, zastavený v čase. Ale čas se nezastavil - pro nikoho z nich. A byla ta radost tehdy opravdu nekomplikovaná? Ve vzpomínkách určitě. Oživovat staré dobré časy je věc sentimentu a nebo velké odvahy. Peter (
Stephen Fry) měl obojí, a tak se právě po deseti letech, když zdědil rodinný zámek, rozhodl pozvat své staré přátele na víkend a oslavit s nimi Nový rok. Dorazili všichni - Andrew (
Kenneth Branagh), který se v Hollywoodu změnil z nadějného dramatika v námezdního pisálka televizního sitcomu, dorazil se svou příšernou americkou ženou Carol, takto hvězdou dotyčného seriálu. Roger (Hugh Laurie) a Mary (
Imelda Staunton) přijeli společně, protože jim studentská láska vydržela a přežila i smrt jednoho z jejich dvojčat, Maggie (
Emma Thompson) opustila svou kočku i příručky typu „jak být štastný snadno a rychle" a dospěla na místo i se svou staropanenskou výbavou, a konečně Sarah, která si své staré dobré nymfomanské zvyky podržela i ve středním věku, přivlekla svůj nový (a jako obvykle děsivý) objev, ženatého hnusáka Briana.
Jejich společný víkend - to jsou drobné střípky setkání, dialogů, konfliktů a radostí, v nichž se střetnou nejen dávné sny se současnou realitou, ale na povrch postupně vyplouvají i dávné spory, ukryté za nekomplikovaným přátelstvím, jen zdánlivě zapomenuté, ale nikdy nepřekonané.
Po prvním nadšeném přivítání tak rychle nastupuje rozčarování - mezi lidmi, poznamenanými životem, je náhle příliš mnoho bolavých míst, třecích ploch a neuspokojivých vztahů. A bude třeba nezvyklé míry tolerance a snahy, aby se dokázali navzájem znovu pochopit a akceptovat. Je tu ale jejich dávné přátelství, které snad nikdy nezmizelo úplně - a také jedna šokující novinka, kterou si hostitel nechává jako zlatý hřeb novoročních oslav...
Aby nedošlo k omylu - Petrovi přátelé jsou komedie. A to komedie skvělá. Manželská scenáristická dvojice Martin Bergman a Rita Rudnerová (představitelka Carol) vystavěla svůj příběh na klasickém půdorysu divadelní hry a v podstatě hořký příběh vyladila do tragikomicky odlehčené polohy, jen čas od času oživené (lépe řečeno umocněné) syrovými tóny skutečné tragédie a bolesti. Jim také patří dík za brilantní dialogy, plné suchého anglického humoru, které bylo radost poslouchat i hrát. A propos herci. Jako u každého podobného snímku jsou vedle scénáře tou nejpodstatnější kvalitou. V tomto případě se sešla generačně i duchovně spřízněná skupina herců, blízká si humorem i častou společnou prací - Stephen Fry (dávno předtím, než ho svět ocenil v Oscaru Wildeovi), Hugh Laurie (vzpomeňte na Černou zmiji) - a především enormně talentovaný (tehdy ještě manželský) pár Kenneth Branagh a Emma Thompsonová. Připočtěme k tomu i matku Thompsonové, Phyllidu Lawovou, v roli Peterovy hospodyně Very a máme tu herecký koncert na malé, nenápadné téma, jehož ozvěna dolehne jednoho dne ke každému z nás.
Autor/Zdroj: hej/Cinema
