Na pokraji slávy

Výborná komedie. Nasmála jsem se... a přitom film vlastně ukazuje, jaká je ten showbyznys fraška. Ve spojení s výbornými kostýmy a naprosto úžasnou hudbou je to komedie bezkonkurenční, hvězdná...a vlastně i s nějakým tím hlubším podtextem. Musíte se ale umět odvázat, užít si hudbu....a vcítit se do ztracených-zfetovaných-unavených-dospívajících(jak kdo chce) duší..

No jo no. Najviac sa mi páči ako sa snažili byť vtedajší rockeri drsní, nekomerční a nezávislí. Hlavne tá tvrdosť, drsnosť a opozícia voči populárnej hudbe. Kto však mohol vedieť, že niekedy v budúcnosti príde čierna zloba v podobe napríklad DIAMATREGON či URFAUST, alebo industriálny hlukot ako napríklad IN SLAUGHTER NATIVES či LUSTMORD. To by sa dnes čudovali. Mala to byť asi komédia, ale nič tam nebolo k smiechu. Mal to byť hudobný film, ale aj tej hudby bolo poskromne, navyše škrípajúcej kvality. Čo však čakať od kultúrneho barbara ako ja, čo má v playliste momentálne KIRLIAN CAMERA, NEST či DEAD CAN DANCE. Mne to prišlo ako skôr rozprávka, v tých rokoch v zákulisí myslím, že podstatne viac snežilo, ženských tiež bolo asi po desiatkách a tiekli hektolitre... no sodovky určite nie. Najviac ma však zaskočilo to nelogické chovanie sa postáv. Asi nik by sa podobne nechoval, to tam snáď platilo o všetkých. Stačí pochváliť nahrávku predkapely a už ste v šatni BLACK SABBATH. Matka dcére zakazuje počuvať rockové slaďáky, ale pri nezaopatrenom synovi robí výnimku a odrazu ho posiela s rockovou kapelou cestovať po štátoch. Najznámejší rockový magazín dá robiť článok mesiaca týpkovi, ktorého vlastne nikdy nevideli. A slečna Penny Lane by sa mala zamyslieť, čo vlastne chce. No hrúza. Totálna nuda a obrovské sklamanie

Dobrý film se pozná podle toho, že ho můžete vidět ještě jednou. Takový tento film není. Není to ani komedie, neboť se u něho nezasmějete. A na hudební film je tam příliš málo muziky, ještě k tomu špatné. Film bych označil spíše jako drama, nanejvýš melodrama. Ale ještě jinak - a případněji, výstižněji - jako "současná americká humanistická sračka". Tolik patetických, sentimentálních žvástů, tolik laskavých úsměvů, tolik shovívavých a chápavých pohledů se zkrátka v jednom filmu nedá snést. Zase jednou jedna zoufalá snaha nalhat si, že člověk má nějaké city, marná snaha ukázat člověka jako cituplnou bytost. Opravdové emoce se však takto hloupě nevyjadřují. Osoby dramatu hovoří jako nějaké schematické postavičky v jazykovém televizním kursu! Film pojednává ovšem hlavně o hudbě. Jenže bere hudbu právě z té stránky, která ji nejvíc kazí, to znamená z pohledu žurnalistiky, kritiky, fanoušků a fanynek ("grouppies") a z pohledu popularity. Celý film tak vlastně kopíruje společnost hudebního průmyslu, která dělá všechno ne z lásky k hudbě, nýbrž z touhy být nejlepší, což by samo o sobě nebylo ještě tak zvrácené, kdyby nechtěla mít svůj vrchol také vrcholně zaplacen! Tím však nutí také své oddané fanoušky, aby sami sebe co nejlépe a nejdráže prodávali, což je na tom to nejzvrácenější. "Dřív jsem slyšel ve všem hudbu..." přiznává se v jedné upřímné chvíli muzikant. "Ale teď už ji neslyším." Samozřejmě - chtělo by se dodat - teď už má totiž uši jen pro cinkot drobných mincí a pro jásot fanynek. Prvních pět deset minut vypadalo nadějně, ale zbývající dvě hodiny byly nudné, bez překvapení, bez světlých momentů, bez nápadů, prázdné. A když muzikant prohlásil, že studoval dějiny hudby, takže ví, že nejlepší hudba byla vždy také nejpopulárnější, věděl jsem zase Já, že už se v tomto filmu ničeho lepšího nedočkám. To jsem se zase nechal něčím nachytat! Nejodpornější sekvence byla ta, v níž se rockeři cestou letadlem dostanou do prudké bouře a při vědomí neodvratné smrti se začnou ne snad modlit, to ne, to by bylo na drsné rockery příliš zbabělé a změkčilé, nicméně začnou alespoň provozovat jakousi obdobu křesťanské poslední zpovědi umírajícího na smrtelné posteli a zpovídají se náhle jeden po druhém přede všemi ze svých tajemství. A když se podle očekávání šťastně dostanou na zem, zavládne u někoho z nich ulehčení, u jiných trapné ticho z toho, že zbytečně na sebe prozradili, co by jinak nikomu nikdy nepověděli, u dalších se dokonce projevilo zklamání, že přežili. Já jsem byl v té chvíli zklamán také a užuž jsem sahal po vypínači. Nudný film končí předpokládaným a povinným happy endem: všichni se smíří a obejmou v plačtivém dojetí. Mne však takovéto konce nutí k vyměšování z úplně jiných míst než jsou slzné kanálky. Jeden bodík uděluji filmu pouze za skvělou Frances McDormand v roli matky a za mou odvahu vydržet až do konce.

Nepsané pravidlo které zní „čím méně očekáváte, tím více se zamilujete“ se právě u tohohle filmu osvědčilo…Nevěděl jsem že se ve filmu objevují tak zvučná jména, nevěděl jsem o čem film je a už vůbec jsem netušil že budu tak unešen…I když rock vážně zbožňuji nenávidím vše okolo, drogy, alkohol, šlapky prostě nezávazný život který se tu hojně pěstuje…Nicméně Na pokraji slávy je natočen s takovou grácií že i já jsem na pár okamžiků zatoužil zažít ten pocit z úspěchu a slávy…Jeden herecký koncert střídá druhý, příběh je protknutý jemným humorem a pocukrovaný hodně slušnými vtípky; co ale nejde opomenout je ten nejlepší písničkový soundtrack, který jsem snad kdy slyšel…Led Zeppelin,The Who, Black, Sabbath, Deep Purple, Iggy Pop, David Bowie, Elton John, Simon and Garfunkel, Jimmy Hendrix, je to tam všechno…Co ale film vynáší do nebeských výšin není ani tak hudba jako scénář…Oprávněně si došel pro „Zlatého plešouna“ a porazil „neporazitelného“ Gladiátora, Erin Brockovich atd…Zdánlivě nenápadný snímek který proplouvá mezi filmovými fanoušky a nikdo ho nedokáže chytit, má co říct a rozhodně stojí za shlédnutí!!!