Bůh to vidí, pane Allisone

Až nehorázně pěkný! Film o dvou hercích zprvu naháněl hrůzu, ale byl to zážitek. Dialog mezi Deborah Kerr a Robertem Mitchumem posazený do prostředí pacifického ostrůvku ani chvilku neztrácel svoje drama dvou odlišných, ale na sobě závislých postav. 108 minut zírání na to, jaké skvosty se točily před šedesáti lety.

Nakonec dobře, že každý zůstane u toho svého - on u mariňáků, ona jako jeptiška. Tohle očividně neklapalo už v té umělé situaci ve filmu, natož kdyby to bylo v reálu. Film byl hodně krotký, nejzajímavější částí proto byla loupež u japončíků. Vzájemný respekt byl hodně poučný.