Kostka

Tak se tak ráno probudíte a zjistíte, že ono možná není ráno, že je možná noc nebo taky poledne nebo třeba 15:28:36. Nevíte to, protože kolem vás je šest stěn a uprostřed každé z nich jsou čtvercová dvířka. Takže máte šest možností jak odejít z téhle zapráskané krychle. Otevřete první dveře a ouha, je tam další taková krychle, tak je zavřete a otevřete druhé a ouha, další krychle, tak otevřete třetí a ouha..., když otevíráte šesté, modlíte se ať je tam denní světlo a ať třeba prší, ale ať už jste pryč. Jenže to jste tedy dost naivní. Takhle jednoduché to přeci být nemůže. Ten kdo vás sem dal, určitě nechce, aby jste tak rychle odešli a navíc vám přichystal malé, velké překvapení. Takových krychlí je tu totiž hodně, a když říkám hodně, tak nemyslím sto nebo dvě sta ale prostě o hodně, hodně, hodně víc. A to ještě není vše. Stačilo by přeci jít pořád rovně a rovně a musí dojít na kraj kostky a tam musí něco být. Jenže každá krychle se pohybuje a navíc z kostky se dá dostat jediným otvorem přes tzv. most. Čili spojovací místnost mezi realitou a kostkou. A aby to nebylo tak jednoduché, protože spočítat dráhu takového mostu umí každý abnormálně inteligentní génius, tak jsou po místnostech (jen v některých) rozsety pasti typu kyselin a strouhátek na lidi, takže pokud se chcetet opravdu dostat ven, musíte být opatrní a hlavně si musíte krýt záda. Vždyť s vámi jdou policajt, matematička, blázen a člověk, který pomáhal část kostky navrhnout...