Planeta opic

Třiatřicet let po dnes už klasické sci fi Planeta opic, inspirované románem francouzského spisovatele Pierrea Boullea (1912-1994), přichází do kin stejnojmenný remake. Jméno renomovaného hollywoodského režiséra Tima Burtona však naznačuje, že nejde jen o zmodernizovanou repliku originálu. Podobně jako v případě snímku režiséra Franklina J. Schaffrrera z roku 1967 se scenáristický tým románem inspiroval jen volně. Zachovává ovšem situaci pozemského astronauta, který se ocitá na neznámé planetě obývané inteligentní opičí civilizací. Lidský druh tu zastává podřízené postavení bezduchých zvířat. Tajemství tohoto podivného uspořádání objevuje hrdina v zakázané zóně. Předloze i oběma adaptacím je společná razantní pointa vyprávění. - Kapitán pozemské kosmické lodi Oberon, Leo Davidson, se vinou elektromagnetické bouře stává trosečníkem v čase i prostoru. Nouzově přistává na neznámé planetě. Spolu se skupinou místních primitivních obyvatel je uvězněn ve městě inteligentních opic. S pomocí opičí ochránkyně lidských práv Ari se mu však podaří uprchnout. Jeho cílen: je vrátit se na Oberon. V zakázané zóně však nachází trosky lodi, jež zde kdysi v časové smyčce ztroskotala. Pochopi, že minulost a budoucnost obou druhů jsou úzce a děsivě propojeny. Vysněnou svobodu si musí vybojovat v čele lidského vojska v bitvě s militantním opičím generálem Thadem, který touží převzít moc v opičím státě a vyhladit nenáviděné člověčí plemeno. - Nová verze je obohacena o satirickou rovinu, líčící společenské zřízení, kulturu, všednodenní zvyky a náboženství opičí civilizace. Burtonův film však lidské a opičí role „ neprohazuje": oběma druhům je společná dobyvačnost a arogantní pýcha, která u jedinců Thadeova typu nabývá destruktivních rozměrů. I když závěr filmu nabízí scény smíření a možné koexistence obou společenství, návrat k „nevinným " kořenům není možný. Ironické pojetí dějin, pohybujících se v kruhu navzdory nejrůznějším spasitelům a novátorům, ostatně najdeme i v předchozích Burtonových filmech. Ani tentokrát filmař neskrývá své sympatie k ne-lidskému druhu (včetně náznaku „nemožné " love story mezi Leem a Ari). Vůbec poprvé však podrobněji zkoumá strukturu „ jiné " společnosti, jež se však v tom nejhorším smutně „ opičí " po té lidské. Ambicioznímu nápadu ubírá na působivosti málo logické zacházeni s motivem cestování v čase. - Důležitou roli v Planetě opic hraje samozřejmě výtvarná složka: Rick Baker se problému opičích masek zhostil stejně precizně jako kdysi John Chambers, který za ně získal zvláštního Oscara. Zajímavostí jsou charaktery, rozlišené v rámci opičích druhů (jemná „šimpanzí " Ari, „orangutaní " kšeftař Limbo, „šimpanzí " bojovník Thade...) a ztvárněné vesměs známými herci, jejichž tváře ovšem pod maskami nejsou vůbec vidět. - Odkazem na originální film je i obsazení původního hlavního představitele Charltona Hestorta do roličky Thadeova umírajícího otce. - Upozorňujeme, že úspěch původního filmového zpracování vedl k natočení dalších čtyř dílů (uvedených u nás na videu a v TV) a dvou TV seriálů, hraného The Planet of the Apes (1974) a animovanéito Beyond the Planet of the Apes (1975-76). Alena Prokopová Filmový přehled 2001/9/21, Autor/Zdroj: Prokopová Alena/Filmový přehled