Poslední léto

Bulharský film [i]Poslední léto[/i] natočil talentovaný režisér Christo Christov podle stejnojmenné novely spisovatele Jordana Radičkova, jenž již řadu let poutá svou tvorbou pozornost kritiků i filmových tvůrců. Výsledkem spolupráce dvou výrazných individualit je pozoruhodné dílo, které neopakovatelným způsobem zachycuje proměny, k nimiž dochází v Bulharsku. Film začíná rozhovory s autentickými postavami starců a stařenek, kteří na rozdíl od mladých nechtějí opustit vesnici, jež se má stát dnem jezera za novou přehradou. Teprve pak se rozvíjí drama Ivana Efrejtorova, který jediný ze vsi zůstal se slepým dědou a synkem na břehu přehradního jezera. V protikladu k téměř reportážnímu začátku vypráví Christov o jejich osudu baladickou formou, přerušovanou vzpomínkami hrdinů, v nichž se odrážejí generační konflikty, kruté stopy dvou válek i zápas tradicí s pokrokem a civilizací. Film připomíná celým svým pojetím, že současnost je nerozlučně spojena s minulostí a je zároveň základem budoucnosti. A budoucnost patří Dinkovi, který odchází za vzděláním do města, zatímco Ivan, přes všechnu svou opravdovost a drsnou lásku, se ve skutečnosti staví proti přirozenému vývoji života – a nutně prohrává. Na XVII. mezinárodním festivalu autorského filmu v San Remu 1974 získal Grigor Vačkov Cenu za mužský herecký výkon. Filmový přehled 5/1976