Slovo

Dreyer zamýšlel natočit film podle hry Slovo napsané roku 1925 pastorem a básníkem Kajem Munkem hned poté, co je uviděl roku 1932 v kodaňském divadle. Než však k tomu došlo, natočil roku 1943 první adaptaci hry švédský režisér Gustav Molander. Příběh o vzkříšení ženy, která zemřela při porodu, se odehrává mezi vesničany v drsném západním Jutsku. Dreyer seškrtal dialogy divadelní hry na polovinu a podstatně pročistil realističtěji pojaté drama. Ve filmu stejně jako ve hře vychází dramatické jádro z kontrastů. Je tu ostrá hranice mezi mužským a ženským světem a mezi optimistickým křesťanstvím rodiny Borgenů a chmurně pesimistickým fanatismem vesnického krejčího. Kontrastem je rovněž strohé autoritářství otce vůči vzpouře synů: nejmladší si chce vzít dceru jeho náboženského protivníka, druhý syn není schopen sdílet víru rodičů a rozum třetího se vyšinul, když se na studiích teologie pohroužil do díla Sorena Kierkegaarda. Vrcholnou scénou filmu je zázrak, procitnutí ze smrti, což již od prvého uvedení filmu vyvolalo protikladné názory. Dreyer je tu záměrně nejasný. Z racionalistického hlediska může být zázrak vysvětlen jako psychický jev. Je zřejmé, že Dreyer nechtěl zázrakem dokazovat Boží existenci, spíše jde o znamení. Je ovšem možné Slovo považovat za křesťanský či dokonce náboženský film, jak se často děje. Zázrak se nám zjevuje prostřednictvím nevinného dítěte a tato krátká scéna patří k nejkrásnějším, jaké kdy Dreyer vytvořil. Mladá žena, která doslova přemohla smrt a vrátila se do života, patří k dalším Dreyerovým vítězícím hrdinkám. Dreyer se ve Slovu dokonale výrazově oprostil. Tlumený projev herců, jednoduché prostředí, uvolněné záběry zblízka, dlouhé, až osmiminutové záběry bez střihu, klidné panoramatické záběry a volný rytmus filmu jsou prostředky, které nám mají co nejpřesvědčivěji přiblížit prostředí i postavy. Tyto prostředky jsou současně Dreyerovým protestem proti hektičnosti moderního života a filmu. (podle Ib Montyho přeložil M. Lička) II. Seminář archivního filmu Autor/Zdroj: / Film Slovo natočil Dreyer v roce 1955 podle díla dánského spisovatele Kaj Munka, který byl za 2. světové války umučen nacisty. (Munkův námět byl zfilmován již 1943 ve Švédsku v režii Gustafa Molandera). Slovo získalo v roce 1955 Velkou cenu na benátském festivalu, která byla zároveň uznáním Dreyerova celoživotního díla. Autor/Zdroj: /Kino AERO