Equilibrium

Snímek zaujal především syrovostí prostředí, neutrálního chování, herci skvělí a o myšlence snad netřeba mluvit.

naprosto úžasný film! má logický děj, žádné seky, výborné akční scény a herecké výkony? málo kdy jsem tak uchvácená. Christian Bale je naprosto bezkonkurenční, jak umí zahrát emoce pomocí minimálního projevu v bezemoční společnosti. je na něm vidět jak si uvědomuje každý nový pocit, který zažívá....nádhera!

Sci-fi snímek, který toho vykradl z ostatních sci-fi celkem dost a nic nového neobjevil. Jeho jedinými klady jsou Christian Bale, na kterého je pěkné podívání a choreograficky pěkně udělané bojové scény, ale ani ty nejsou nic nového. Jedinou pořádnou výjimkou byl malý syn hlavní postavy, ze kterého jsem chvílemi měla až strach. Přitom potenciál v podobě spousty kvalitních herců byl, ale tak nějak se někde po cestě rozplizl. A co mě vadilo nejvíc bylo, když každého pomalu zavřeli za malý úsměv na veřejnosti a hlavní hrdina se už ke konci kácel kvůli špatnému psychickému rozpoložení na každém rohu a nikdo ho nezatkl, každý to ignoroval.

Podobnost s Matrixem? Jistě, ale jen co se týče způsobu natočení některých scén a kostýmní stylizace kleriků. Téma a samotný příběh bych přirovnal ke zmodernizované, v některých případech do krajnosti dovedené, verzi románu, potažmo filmu (režie F. Truffaut, 1966), 451stupňů Fahrenheita, čili nic originálního. Trestný čin čtení byl nahrazen trestným činem cítění a zákaz vlastnit literaturu změněn na zákaz vlastnit všemožnou veteš vyvolávající emoce. Zde je navíc přidáno finále, kdy víceméně jedno zlo zvítězí nad zlem druhým. Ve filmu se paradoxně, ač jsou lidé pod vlivem prozimu, drogy která má emoce tlumit, hlavní postavy chovají, i po jejich požití, až příliš emočně, hlavně v postavě Brandta, jež v sobě má touhu po kariéře, uznání a úspěchu, emoce jak chceš. O tomto, mimochodem, mluví režisér, v rozhovoru v bonusech, jako o záměru, to mně hlava nebere. Nu což, příště snad natočí film o pouštních beduínech a zasadí ho do prostředí tropického pralesa. S těmi emocemi a neemocemi se mně to zdálo celkově vůbec nějak nedořešené. Lidské emoce, nenávist, vztek, strach, touha po čemkoliv, žárlivost na cokoliv, atd, mohou člověka dovést až k zabíjení, proto byl vynalezen „lék“ aby se člověk od těchto emocí „osvobodil“, na druhou stranu člověk bez emocí může zabíjet bez výčitek svědomí, jelikož nemá emoce které by mu v tom zabránily, takže nula od nuly pojde. Za příliš okaté a jednoduché považuji i zvolenou symboliku, snad záměrně, aby to pochopil i méně bystrý divák, znak vlády připomínající fašistickou svastiku, pálení obrazu Mony Lisy, cit projevený ke štěněti atd. To ovšem nemění nic na tom, že se jedná, hlavně zásluhou vizualizace, obsazením Ch. Balea a parodické gun-katy s úspěšností 120%, o vcelku zdařilý a dívatelný snímek. Závěrečný záběr, s potutelným úsměvem ve tváři Johna Prestona dává tušit, kdo bude příštím diktátorem. A ještě jedna nesrovnalost, kterou lze zařadit do kategorie chyby ve filmech. Po první akci a následné scéně v autě má Partridge (Sean Bean) v kapse poměrně útlou knížečku, zatímco o několik scén dál, čte v rozvalinách kostela tu samou, tentokráte však poněkud rozměrnější a čítající několik set stránek.