Il Capitano - švédské rekviem

Na první pohled by se švédský snímek pojednávající o trojnásobné vraždě a následném útěku mohl podobat americkým filmům jako Zapadákov (Badlands, 1973) Terrence Malicka nebo Bonnie a Clyde (Bonnie and Clyde, 1967) Arthura Penna. Jan Troell ale podává příběh dvou Finů, kteří se v létě 1988 stali nejhledanějším párem ve Skandinávii, trochu jinak. Případ, který se Troell rozhodl natočit navzdory protestům již tři roky po jeho událostech a k tomu co nejrealističtěji, není vyprávěn chronologicky. Komplikovaný vztah dvou protagonistů, drobného kriminálníka Juhy Valjakkaly (ve snímku přejmenovaného na Jariho) a jeho partnerky Marity Routalammiové (tady Minny), se před námi odkrývá pomocí flashbacků a různých úhlů pohledu. Zlodějíček Jari sám sebe nazývá kapitánem, Minna je podle něj jeho vojákem. Po návratu mladíka z finského vězení se pár vydává na cestu do Švédska, kde však dojde k nepředvídatelné tragédii. Kvůli krádeži kola Jari brutálně zabije tři lidi, manžele a jejich patnáctiletého syna. Jeho přítelkyně, nedobrovolný komplic, zločinu přihlíží. Událost, jež zalarmovala policii ve třech skandinávských zemích, přes něž se dvojice kriminálníků na svém útěku pohybovala, je známá jako åmselské vraždy. Režisér zůstal i v žánru thrilleru věrný svému stylu, nevyžívá se v exploataci násilí ani sexu, spíše se snaží dodat svým postavám život a psychologickou hloubku. Pro Troella je příznačný také excelentní výběr hereckého obsazení, které pod jeho vedením podává skvělé výkony. Ani tento film není výjimkou. Maria Heiskanenová získala za postavu Miny cenu za nejlepší ženský herecký výkon na Mezinárodním filmovém festivalu v Chicagu. Po sedmnácti letech ji pak Troell obsadil do hlavní role dramatu Věčné okamžiky. Il Capitano slavil úspěch i na Berlinale a předávání švédských filmových cen Zlatohlávek. Eva Chlumská Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017