Poslední údolí

Krajinou zdevastovanou zuřící třicetiletou válkou prchá potulný učenec Vogel. V zapomenutém cípu bavorských Alp nachází vesnici nedotčenou válečnou vřavou. Záhy se však zjevuje malý vojenský oddíl vedený Kapitánem. Místo obvyklého drancování se však bitvami zocelený muž nechá přesvědčit, aby zde strávil poklidnou zimu a nabral síly před dalším tažením. Ve vesnici, ovládané autoritativním starostou a fanatickým knězem tak panuje křehké příměří, jak vojáci tak místní obyvatelé se musí navzájem respektovat, protože se obě strany paradoxně potřebují. Pod povrchem však pomalu doutnají jen dočasně potlačené konflikty. Film podle literární předlohy J. B. Picka vznikl v roce 1970, tedy v době, kdy se v britské filmové produkci začala objevovat historická témata ve zvýšené míře. Tituly jako Cromwell Kena Hughese nebo Ďáblové Kena Russella se prostřednictvím historické metafory vyjadřovaly k problémům současnosti. Podobně snímek Poslední údolí můžeme vnímat jako mírně atypický dobrodružný film, v jeho podtextu však nejde ani tak o střet konkrétních postav, jako spíše o střet jejich vyhraněných životních filozofií, jichž se každá z nich pevně drží. Vedle zajímavých přesahů film nabízí nádherné obrazové zpracování. Snímek byl vůbec posledním filmem, natočeným v americkém systému 70mm filmu Todd AO. Vyzdvihnout zaslouží kamera Johna Wilcoxe, k vyznění filmu přispívá rovněž hudba Johna Barryho a samozřejmě herecké výkony v čele s Michaelem Cainem a Omarem Sharifem.