Šťastný profesor

Režisér Paul Verhoeven se divákům představil komorně laděným dílem, jehož hrdinou je věčný idealista a život vždy jen z té lepší stránky chápající vzorný vysokoškolský profesor a vědec a v soukromí milující otec rodiny. Jeho pevná a nezlomná víra v lidi je podrobena kruté zkoušce. Nakonec však přece jen vítězí životní optimismus, jímž je záměrně naplněný celý tento milý a i našim tehdejším divákům blízký film. Vděčnou titulní úlohu (byla tehdy určena pro Emila Janningse) převzal skvělý vídeňský herec Ewald Balser, jehož úchvatný herecký výkon byl poněkud ve své přesvěčivosti rušený příliš zjevným divadelním nalíčením paruky. Viktor de Kowa, Gustav Knuth a Maria Landrocková, hráli živě trojlístek profesorských dětí.Hedwiga Wangelová vykreslila zdařile stále nadurděný, ale jinak mateřský typ hospodyně, která jediná z celé rodiny si zachovala smysl pro praktický život a ve skvělé epizodce malého bankéře se ve filmu blýsknul vždy střízlivě hrající Erich Ponto.