Deník Anne Frankové

Tak podivte, jak říká svérázný lidový vypravěč Jiří Paroubek, že jde o příběh holandské židovské dívky, která zemřela v pracovním táboře za druhé světové války, a její otec vydal po válce její deník, ví určitě každý respondent nebo každý uživatel filmové databáze. Film je celkem zdařil natočen, české reálie vydávané za Amsterdam, celkem zajímavé.

Téma holocaustu bude už navždy děsivým mementem naší civilizace. Žádná kniha ani žádný film nemůžou naplno vystihnout útrapy těžce zkoušených lidí, ale přesto je potřeba je stále číst a sledovat - zvlášť takové, jako je Deník Anne Frankové. Kolik takových rodin zmizelo beze stopy v nacistických plynových komorách, kolik dětí odjelo v zapečetěných dobytčácích jenom z českého Terezína, kolik jich bylo v celé Evropě??? To už asi nikdo přesně nespočítá... Ale i kdyby to byla jen jedna jediná rodina, jen jedna jediná Anne Franková, stojí za to hluboce před jejím příběhem smeknout. A zamyslet se nad jeho poselstvím...

Strhující a velmi emotivně natočený film podle zápisků dospívající židovské dívky. Nejvíce emotivní jsou právě ty momenty, kdy ukrývaná rodina doufá v brzké osvobození a vzájemně si dodávají naději. Ještě více zapůsobí na diváka závěrečná pasáž, kdy je rodina Frankových deportována do koncentračního tábora. Dramatická realističnost, s jakou jsou vykresleny nelidské podmínky, jimž byli Židé v lágrech za války vystaveni, je konsternující. Z mého pohledu není filmovému přepisu známého bestselleru cokoliv vytknout - výborný scénář, herecké výkony a neuvěřitelný pocit autenticity. Těch míst naplněných bolestí a emocemi je zde mnoho, nicméně v první části asi nejvíce bere za srdce odchod Frankových do úkrytu, nechávajíc v bývalém bytě osamocenou Anninu kočku. Je bolestné rozloučení dívky s milovaným zvířátkem. V díle druhém není třeba jakýchkoliv slov ke scéně, kdy Margot umírá Anně v náručí. Film, který ve Vás zanechá skutečně silnou stopu a nutí Vás přemýšlet nad zlem, jíž představovala nacistická moc.

Cíleně nevyhledávám snímky s tématem holocaustu, mám s nimi poměrně velký psychický problém. K tomuto jsem se dostala omylem při přepínání mezi programy, zrovna začínal a zaujal mě B. Kingsley. Jak to dopadlo si můžete přečíst výše, scénu se stříháním vlasů v lágru a konečnou se smrtí Margot jsem skoro nezvládla. To co se přede mnou odehrálo byla výpověď o nadějích, zklamání, hrdosti, přežití bez CGI efektů, pyrotechnických výbuchů a dalších filmových pomůcek. Vše stálo na hereckých výkonech a byla to herecká symfonie, smutné je, že to byl jeden příběh z mnoha, které se v té době udály, doufám, že se to nikdy nebude opakovat.