Sladké zítřky

Sladké zítřky jsou prvním snímkem kanadského režiséra Atoma Egoyana, v němž v plné míře využil zkušenosti s formálními experimenty, jež nasbíral ve svých předchozích filmech. Je také prvním snímkem, který natočil podle původní předlohy (stejnojmenný román – The Sweet Hereafter – Russella Bankse). Emocionální síla příběhu samotného a Egoyanova schopnost pronikat do hlubších vrstev lidského myšlení a vnímání dala vzniknout nejúspěšnějšímu filmu z jeho dosavadní tvorby. Film Sladké zítřky byl poctěn třemi cenami na MFF v Cannes (Cena FIPRESCI, Velká cena poroty, Cena ekumenické poroty), v Kanadě posbíral 7 výročních filmových cen Genie, byl prohlášen za nejlepší kanadský film roku na MFF v Torontu, obdržel mnoho cen od asociací filmových kritiků různých zemí, na MFF ve Valladolidu získal tři z hlavních cen a nakonec byl nominován na Oscara v kategoriích nejlepší režie a nejlepší scénář podle předlohy. Obyvatele roztroušených usedlostí jedné kanadské horské osady postihne společně sdílená tragédie. Školní autobus havaroval na zimním terénu a zřítil se ze svahu do zamrzlého jezera, kde probořil led a potopil se do ledové vody. Podařilo se zachránit jen několik dětí a řidičku. Následky jsou ne-li absolutní, tak trvalé. Do kraje přijíždí Stephens, právník z města, muž pronásledovaný svými vlastními démony (jeho dcera je HIV pozitivní a on s ní není schopen komunikovat), aby „prošetřil případ“. Každý z obyvatel se snaží s touto osudovou tragédií vyrovnat po svém. Stephensovi se však podaří záměrně narušit tento proces smiřování a naléhá na zdrcené rodiče, aby se znovu začali ptát po konkrétní odpovědnosti za tragédii a slibuje jim svou maximální pomoc. Někdo přece musí být potrestán, naléhá Stephens. Je skvělý právník a jeho naléhání je velmi svůdné. Nikdo přesně neví proč, ale efekt jeho jednání se brzy dostaví. Postupně v komunitě vzniká atmosféra pochyb a podezřívavosti. Sám režisér k filmu říká:“ Když se stane tragédie, musíte se vyrovnat se zármutkem. Někdo se tomu vyhne, obejde ho a snaží se nalézt záchranu v hněvu. A to je Stephensův případ. Hledá způsob, jak vybít svůj rodičovský vztek. Potřebuje reprezentovat vztek někoho jiného, aby se sám cítil dobře. Situace obyvatel tohoto městečka se velmi podobá jeho vlastní. Jeho dcera sice žije, ale on už ji vlastně ztratil…“ Zdroj: ČT