Byli jsme to my?

POZOR SPOILER Divadelní režisér Jan Jonáš sedí ve vlaku a vede samomluvu. Jede do divadla režírovat. A ne do lecjakého. Ovšem ihned zde vznikají potíže. Na sedadlech jsou bílá prostěradla a břízečky, prostě znázornění ruské zimy. Ale prý je to naposledy, neb technici to bez zaplacených přesčasů odmítají dělat. Dochází ke sporu a Jan se dost naštve. Další rozepře je s hercem Ditrichem, a to kvůli klekání. Takže se není co divit, že to s Janem na ulici švihne. Nebýt neznámého mladíka, nemusel možná tento infarkt přežít. Chvilku si v nemocnici pobude, a když jej pouštějí z lázní, vypadá velmi spokojeně. Doma však marně hledá dceru Madlu, která odešla ke svému milenci, muži paní Válkové. Ta je zase Janovou přítelkyní. Ti dva se spolu jdou podívat mezi herce, kde se scházejí po představení. Zde panuje jen a jen pokrytectví. Kulisák Petr, zvaný Kandrdas, byl ten, kdo pomohl tehdy Janovi při infarktu. I nyní se postaví drzému mládenci v tramvaji, který provokuje, a oba se poperou. Cestující netuší, že je to sehraná scénka, a ti dva jsou kamarádi a jen tak prostě testují národ. Jan přichází do divadla, kde má režírovat Othella. Herci však neberou věc vážně. Každý si dělá, co chce a jiná „práce“ je jim milejší. Tak se milý režisér rozhodne je žádat osobně. Nahání herce Kovala, ale ten se nechává zapírat a dokonce před ním utíká. Nakonec však slibuje hory doly. Madla zkouší s Petrem a přitom jej začne balit. Zkouší se také Shakespeare a právě nyní se musí vyřešit všechny problémy.