Francouzský film „Život Bohémy", se dá rozdělit do čtyř částí, skládající se z ročních období. Stejný počet je i hlavních hrdinů. Jsou to přátelé: Schaunard, malíř a komponista, k němu přidejme Collina, tak ten je filozof, následuje básník Rudolf a čtvrtým do spolku je Marcel, malíř. Tak tihle kamarádi tak trochu z „mokré čtvrti“ si přísahají večné a nerozborné přátelství.
Teď se právě vrací z pěkně probité noci, když je milenka komponistova, dívka Phémie, rozežene všemi směry. Colline prchá na nábřeží, Rudolf zavede Marcela k svojí přítelkyni Mussetě, která se okamžitě a bez skrupulí stává přítelkyní Marcelovou. Rudolf se stává nadbytečným a hledá záchranu u svého strýce. Tam poznává Mimi a jde s ní na procházku. Když se opět skupinka přátel sejde, rozhodnou se flamendři tohle „historické“ setkání po týdnu, společně se svými láskami oslavit. Tahle přátelská schůzka se koná za zvuků orchestru Adolfa Saxe, takto vynálezce saxofonu a prapředka džezové muziky. Tak to bylo jaro…
Přenesme se do léta, poněkud krátkého a trochu klamného. Marcela a Rudolfa se zmocní ctihomam, který jim káže stát se vznešenými a bohatými. Ale vzhledem k tomu, že Marcelův obraz, o kterém si myslel, že za velký peníz prodá do nóbl rodiny, vezme směr k obchodníku s rybami, který si jim ozdobí kvelb a výnos z tohoto prodeje je pár šupů a Rudolfovy básně taktéž neohromily, jejich neutěšená situace se stává standartem. Phémie poznává, že s Schaunardem jí pšenka nepokvete, tak jej opouští. Mimi začíná být nemocná. Collin jí má rád a chce jí mermomocí pomoct. Operetní náhoda mu dává do rukou jistou možnost. Collinovi přináší po vyhrané kulečníkové partii hodnost guvernéra na jakémsi vzdáleném ostrově. Divák jistě musel být v biografu velmi shovívavý.
Máme tu podzim a Collin se vrací švorc, neboť jeho ostrov se cestou rozplynul kdesi v moři. Zjišťuje, že se situace mezi přáteli změnila. Phémie následovala Mussetu a taktéž zmizela. Mimi zůstala věrná Rudolfovi, ale pro oba nastává těžké údobí.Mimi vyslechne náhodou hovor, z kterého je jasné, že Rudolf ví o jejim onemocnění a kamarádům v kavárně se svěřuje, že klidně obětuje svoji kariéru, jen aby Mimi uchránil před smrti. Jednou při večírku u jistého Barbemucha, směšného človíčka, který se uchází o „členství“ v tomto bohémském společenství, se Mimi dvoří jistý vikomt, přihlouplé stvoření, ta toho využije a odchází od Rudolfa s touto existencí, aby Rudolfovi nepřekáželav kariéře.
Máme tu zimu. Všude sníh a nepohoda. Mimi, dnes elegantní a středem pozornosti, všemi obletovaná se potká s Collinem. Náš filozof ví, odkud vítr vane a ani se nediví, že Mimi opustila vikomta, vlivného blbce, který zesměšnil ve svoji pitomosti Rudolfovy verše. Ten nic neví, žije chudobně, je zasmušilejší než v době, kdy byl s Marcelem. Oběma chlapíkům však narostou křídla, když se znenadání objeví Schaunard, který má kapsy napěchované penězi. Kde je vzal? Mě se neptejte! Rozhodnou se pro pořádnou oslavu. Musseta je také pozvána, ale spatří však teď již vážně nemocnou Mimi v jeji mansardě. Chce na Mimin stav upozornit přátele, ale ta se upnula k tomu, že nechce zemřít dříve, než ještě naposledy uvidí Rudolfa. Její poslední přání se vyplní. Byl zrovna Silvestr a tato noc byla poslední v jejim životě…
A tak končí příběh osob, které byly pro tento francouzský film vyjmuty z kdysi slavného románu Henri Murgera.
