Zlatovlasé opojení

"Zlatovlasé opojení" je špatně přeložený titul dobrého německého filmu "Der blonde Traum". Ale protože to byl jeho oficiální název, pod jakým se hrál biografech, není potřeba se tím zaobírat. Dobrého proto, že zas jednou děj filmu opustil prostředí salonních darmošlapů a našel si a má své hrdiny v lidech denní všední práce: dobrého proto, že je film předvádí veselé a prosté v hazardní hře o kus životního štěstí. Ve hře je v sázce kamarádství dvou veselých a bezstarostných mládenců, čističů oken, kteří se denně na bicyklu rozjíždějí za svou někdy krkolomnou prací, aby se večer vraceli do své malé vagonové osady. V té se zdánlivě všecko zjasnilo, když si přivedli plavovlasé děvče, snící o pozlátkové slávě Hollywoodu. Sen, jenž ji z těchto tužeb vyléčí, je mistrovským kouskem využití fotografických triků, kdy vlak, v nějž se vagonová osada změní, šplhá přes střechy a hory a plazí se po mořském dně, aby dovezl novou hvězdu do vytouženého Hollywoodu. Že se oba kamarádi do svého hosta a sousedky zamilují, je přirozené, jako že to už nejde bez přeháněk a mráčků na dosud čisté obloze jejich. Jak a proč to nakonec přece dobře dopadne, s tím si nemusíme lámat hlavu, ale co je opravdu povinnost zde napsat, je fakt, že oběma hercům shodného křestního jména Willy - Fritschovi a Forstovi, v dělnických bluzách to lépe slušelo, než ve "věčných" fracích, a že Lilian Harveyová, tato křehká všeumělkyně, tanečnice, akrobatka a zpěvačka, neměla určitě za poslední čás lepší roli, jako právě v tomto filmu. Pak tu je Paul Hörbiger jako ztělesnění životního klidu a rovnováhy, který svou harmonikou a písničkou zasahuje tam, kde hrozí smutek převážit radost! Režie svými průvody čističů s žebříky na bicyklech ukázala pochopení pro to, že ve filmu má být především ruch a pohyb.