Cabiriiny noci

Prostoduché děvče z ulice Cabirii zneužívají muži. Potom , co jí její pasák ukradne vydělané peníze a shodí jí do řeky, pozná herce Alberta. Ale i pro něho je pouze milenkou z nouze. Chlapi, znáte to. Vopustí Vás ženská, tak hned ten den nebo druhý se vyspíte s holkou a vono to srdíčko už tak nebolí. Jde To! Je to sprosťárna první třídy, ale funguje to.

"Můžeme se tvářit jako cynici, ale když se náhle setkáme s něčím opravdu krásným, čistým a nevinným, maska cynismu padá." Tento citát asi nejlépe charakterizuje tento dojímavý film. Ale vystihuje jej i výjev po vypjaté náboženské pouti, kdy Cabiria zdánlivě "opile" volá: "Nezměnilo nás to, jsme stále stejní!" Felliniho šťastnou Múzou je jistě výrazná herečka Giulietta Masina, zde v ústřední úloze prostomyslné šlapky, která tře veselou bídu (trochu svým projevem připomíná naši Jiřinu Bohdalovou). A scénou s varietním kouzelníkem-hypnotizérem se zřejmě nechal inspirovat Woody Allen ve své komedii Prokletí žlutozeleného škorpiona.

První film s Masinou, který jsem viděl. Film se mi velice zalíbil už v ukázce vypadal slibně a také, že slibný byl. Oscarová nominace byla zcela zasloužená, šlapalo to jak hodinky - Dámy se praly, tancovaly, vtipkovaly. Masina se opravdu předvedla. Nic z toho jsem nečekal. Čekal jsem prostitutku nespokojenou s životem, sice to film také obsahoval v menší míře, ale zároveň byl i na vtipnost plný, což musím chtě nechtě do hodnocení započítat.