Kronika milostných nehod

Kronika milostných nehod je název útlé knížky, již v roce 1974 publikoval spisovatel a filmový režisér Tadeusz Konwicki. Vrací se v ní do času posledních studentských prázdnin před vypuknutím války v září roku 1939. Andrzej Wajda uchoval atmosféru jeho vzpomínek - lyrickou, tesknou notu jakéhosi krátkého nahlédnutí do vlastního mládí, kdy silná touha po životě a po lásce se tragicky láme s faktem blížící se národní válečné katastrofy. Nostalgická atmosféra filmu nesporně připomene starší Wajdovo „retro" Slečny z Vlčí (1979). 1 tam šlo o návrat stárnoucího spisovatele do krajiny jeho mládí. Zatímco v onom snímku se autor literární předlohy Jaroslaw Iwaszkiewicz objevil jen v kratičkých záběrech, v Kronice milostných nehod představuje spisovatel Konwicki důležitou postavu Neznámého, tedy figuru toho, kdo pátrá po minulosti a setkává se vlastně sám se sebou, s vlastní podobou z mládí. Snímek nepatří k režisérovým nejsilnějším dílům. Chybí mu hlubší myšlenková a dějová náplň, jde spíše o mozaiku vzpomínek, v nichž podstatnou úlohu hraje ustavičné prostupování projevů lásky a smrti, hlubokého citu a pocitů zmaru, který na sebe nedává dlouho čekat: válka začíná. Wajda podobně jako Konwicki jistě krajinu odvanutého mládí idealizuje, mizí tu ostré rozpory ze života Poláků, Bělorusů, Němců a Židů z vilenské oblasti. Mnohem více než dějinným faktům se ve filmu dává přednost lyrické atmosféře zmizelého času, popisům vznícené citlivosti mladých lidí, kteří se sobě oddávali s tušením, že jejich vztahy nemohou mít v těžké době dlouhé trváni. Tragický podtext Konwického a Wajdova ohlédnutí má i svůj národně nadčasový rozměr, jak jej vystihuje vstupní motto z Mickiewicze: „Jen jedna je země, ve které pro Poláka kvete štěstí - země dětských let! Ta vždy zůstane svatá a čistá jako první láska." Autor/Zdroj: /Filmový přehled