Matka Králů

Pět let musel Janusz Zaorski čekat, než se Matka Králů, vrcholné dílo jeho dosavadní tvorby, setkala s diváky. Formou téměř monumentální fresky tu podává historii jedné rodiny, v jejíchž osudech se sugestivně zrcadlí tragické úseky moderních polských dějin z let třicátých až padesátých. V příběhu ovdovělé matky a jejich čtyř synů Zaorski zachytil kruté zásahy Historie (předválečná bída; okupační teror, brutální postihy stalinské éryJ do rodinného organismu, jejž se matka vždy snaží s nezlomnou silou udržet a střežit. Proti náporu ideologií žena zosobňuje dostředivé síly přirozené lidskosti, samozřejmé péče o své nejbližší, ač právě ti se od ní často drasticky vzdalují. Pozoruhodnou figurou je i rodinný přítel, komunistický právník Leven. Právě on selže, když se v rozhodující chvíli raději vyhne prosící matce . . . Hloubka Zaorského pohledu ovšem tkví v tom, že ani tohoto „slabošského intelektuála" jednoznačně nezavrhuje a vidí jej v složitých souvislostech jeho osobní situace a vyhraněných motivací. V patosu Zaorského adaptace stejnojmenného románu Kazimierze Brandyse (z roku 1957) není nic vnějškového a proklamativního, vychází z hodnot ryze vnitřních a filmově specificky vyjádřených, mimo jiné ze vznešených černobílých obrazů kameramanů Edwarda Klosiňského a Witolda Adamka a z naléhavé, chrámově obřadné hudby Przemyslawa Gintrowského. Je třeba také připomenout výtečné herecké výkony, především Magdy Teresy Wójcikové a Zbigniewa Zapasiewicze. - Na XII. FPHF v Gdyni 1987 získala Matka Králů Velkou cenu Festivalu Zlaté gdaňské Ivy, M. T. Wójciková a Joanna Szczepkowská Bronzové gdaňské Ivy Za hlavní roli, respektive vedlejší roli, a Janusz Zaorski Zfskal Stříbrného medvěda za umělecký přínos a Cenu FIPRESCI na 38. MFF v Západním Berlíně 1988. Autor/Zdroj: /Filmový přehled