Kreutzerova sonáta

Kreutzerova sonáta je po Vzkříšení (1961) druhým pokusem Michaila Švejcera (tentokrát ve spolurežii se Sofjou Milkinovou) o přetlumočení díla Lva Nikolajeviče Tolstého do filmové řeči. Stejnojmenná literární předloha (inspirovaná slavným Beethovenovým opusem a později několikrát zpracovaná i ve filmu) vznikla v roce 1890, dva roka po Tolstého proslulé Zpovědi, v níž se spisovatel svěřoval se svým filozofickým hledáním smyslu života, s pocitem absurdnosti bytí. Podobné otázky nastoluje i hrdina Kreutzerovy sonáty, který ve stavu hlubokého pokání bilancuje svůj život, poznačený zločinem - zabitím manželky. Sebetrýznivou, krutou výpověd' adresuje víc sobě než náhodnému spolucestujícímu ve vlaku. Hledá motivace svého činu v analýze sebe sama jako příslušníka společnosti, v níž materiálně orientovaná civilizace pohltila duchovní hodnoty, devalvovala ideály, mravnost, lásku založenou na bratrství. Pozdnyšev se vrací do jinošských let, deformovaných pokryteckou morálkou, k nečistému zasvěcení do pohlavního života, které ho navždy poznamenalo egoismem a majetnickým pudem, z něhož se zrodila jeho žárlivost a necitelnost. Tyto vlastnosti, jimiž byla nakažena i jeho žena, proměnily jejich soužití v peklo, z něhož je ;,nevykoupilo" ani pět dětí. - Film sestává ze dvou dějových vrstev - zpovědi Pozdnyševa během dlouhé cesty vlakem a průhledů do minulosti, ilustrujících příběh jeho fyzického i vnitřního života (zejména v době manželství), až po tragické finále. Režiséři se snažili " o vizuální " přetlumočení románu, z něhož zachovali co nejvíce (snad až přespříliš) monologického textu, proměňujícího svým způsobem film ve filozofický traktát. Autor/Zdroj: /Filmový přehled