Kdy, když ne teď

Svou režijní prvotinu Kdy, když ne ted', milostný trojúhelník tří zralých lidí, sto jících už na prahu stáří, natočil západoněmecký režisér Michael Juncker z poněkud zvláštního úhlu. Mezi dvěma muži, vědci rozdílného charakteru, kteří se setkávají po čtyřiceti letech, vzplane opět stará rivalita. Příčinou není jen rozdílný názor na postání vědy, ale především vztah k ženě, jež v skrytu duše nikdy nepřestala litovat, že se přes hluboký cit k Franzovi rozhodla pro průbojnějšího Heinricha. Milostný trojúhelník se mění brzy v čtyřúhelník, když u nemocné Elisabethy nastoupí jako ošetřovatelka mladá Charlotta. Staré soupeření obou mužů dostává novou, smutně komickou podobu. Film se alespoň v první části vyhýbá melodramatickým tónům díky sarkastickým poznámkám, jimiž stará Elisabeth komentuje zápolení obou mužů. Ale pak Juncker opouští ironický nadhled a uchyluje se k pseudofilozofickým úvahám a k symbolickému vyznění příběhu. Postava Elisabethy byla poslední rolí známé západoněmecké herečky Hannelore Schrothové (nar. 10. ledna 1922), která jako šestnáctiletá zahájila svou úspěšnou divadelní a filmovou kariéru (naši diváci ji mohli vidět např. po boku Heinze Riihmanna ve f filmu Hejtman z Kopníku z roku 1956) a která brzy po natočení filmu Kdy, když ne teď zemřela. Autor/Zdroj: /Filmový přehled