Muž, který nebyl

Joel a Ethan Coenovi se vrhli na počátku jednadvacátého století do natáčení snímku ve stylu noir, a ruku na srdce, povedlo se. Minimalistický příběh bohatý na detaily, hra světla a stínu, okouzlující úhly kamery a Billy Bob Thornton v hlavní roli, který tu po herecké stránce až neskutečně vyniká. Atmosféra udržuje mírně záhadnou náladu celého seskupení děje. Příběh není nijak složitý, avšak vygradovaný do té nejskvělejší dokonalosti. Film je černobílý, což svým kontrastem velmi zapadá do temné nálady v hloubkové analýze děje, což činí snímek příjemný a nezapomenutelný. Coenovi tímto dokázali, že noir ještě stále nevymřel a že stále má své kouzlo působnosti.

Vizuální stránka filmu je skvělá, herci perfektní ale poté co se film po hodině změní z krimi na drama mě to přestalo bavit.

Černobílý formát, tajemné mimozemské létající objekty, pokusné odpálení první ruské atomové bomby, široké krempy pánských klobouků a spousty a spousty vykouřených cigaret diváka zavádějí do malého ospalého městečka kdesi v Kalifornii padesátých let minulého století. V tomto městečku žije holič Ed Crane, divný málomluvný pavouk, jenž má pocit, jako kdyby do tohoto světa nepatřil, jako by nebyl. Užvaněnost ostatních je mu symbolem právě toho světa, do něhož on nepatří, světa, v němž chybí Ed Crane. Jedině snad hudba Ludwiga van Beethovena, podkreslující celý film, je mu čímsi, čemu rozumí, co má rád a co ho pojí s tímto světem. Ano, hudba... Jenomže je zdvořile, bez opravdového zaujetí, hraná zdvořilou dívenkou, která by mohla stejně zdvořile, jako přejíždí svými prstíky po klaviatuře piana, psát na psacím stroji. Znovu se tak rozevírá propast mezi světem a jím, Edem Cranem. A když se jednou v životě pokusí být jen trochu ambiciózní, hned je z toho vydírání, padne do léčky podvodníkovi a pokusí-li se bránit, hned má na krku vraždu, z níž však je obviněna namísto něj jeho žena - znovu tedy jako by nebyl, jako by s ním svět nepočítal. Není potom důležité, jak se věci semlely: pojednou Eda vedou na smrt k elektrickému křeslu, ale jemu je to jedno - vždyť on je přece mužem, který nebyl.

Pomalé, přemýšlivé, rozvážné, ale ne nudné. Já vlastně nevím, co se mi na těch Coenech líbí, ale jejich filmy jsou pro mě srdeční záležitostí. Vždy sází na odvědčené herce a nasměrují je tam, kam oni chtějí.