Anime jsme ještě v téhle prominentní rubrice neměli a když se s něčím začíná, je nejlepší začít od prvního písmene abecedy, od toho nejslavnějšího zářezu v celém žánru. Poslechněte si tedy příběh o Akirovi, který se odehrává v Neo-Tokyu, novém městě, které vyrostlo na sutinách toho starého, když se na něj (zase) někdo odhodlal hodit ničivou bombu. Noční město ovládají gangy motorkářů a k těm patří i nerozluční kamarádi Kaneda a Tetsuo. Tetsuo je tak trochu podivín (všichni Tetsuové jsou divní, to si zapamatujte ;), ale opravdový exot se z něj stane, až když se zaplete do supertajného armádního experimentu, který rotuje s DNA, aby pro Japonsko vytvořil supervojáka. Kolikrát už jste podobné klišé slyšeli a kolikrát už to dopadlo tragicky? Ne, nemusíte odpovídat, protože ať už si myslíte cokoliv, vývoj situace v Akirovi rozhodně předem neodhadnete. Leda by vám ho prozradil úlisný sourozenec, který má větší rozhled a proto tuhle anime perlu už dávno viděl. Pokud se chcete takové situaci vyhnout, měli byste tenhle studijní nedostatek honem rychle dohnat. I v případě, že se anime běžně vyhýbáte. Tahle totiž vypadá kouzelně a má takový myšlenkový přesah, že vás to bude mlátit do hlavy ještě minimálně týden po zhlédnutí.Osobně jsem Akiru viděl jako jednu z prvních anime (spolu s Ninja Scrollem a dalšími klasikami). Nejdřív pár ukázek s německým voice-overem a pak se ke mně jednoho dne zakutálelo remasterované DVD. Byl pozdní večer, první Máj a já nevěděl, co mám čekat. Věděl jsem o převratné animaci, která byla složená z dvojnásobného počtu políček než je obvyklé a vyzařovala neobvykle silnou paletu barev (Akira byl také nejdražším anime projektem své éry). Díky tomu snímek vypadá i po takřka dvaceti letech od svého uvedení, stále velmi pokrokově a natrhne zadek jakékoliv televizní animaci ze Západu. Stačí aby se na něj křivě podívala a má to spočítaný. :). Co jsem ale nečekal byly absolutně psychedelické sekvence a nebývale hluboká údolí, do kterých děj občas zaplul. Akira vám poskytne minimálně tolik prostoru k přemýšlení jako kultovní Neon Genesis Evangelion a během některých scén (Tetsuovo nemocniční psycho) se vám dokonce bude snažit vytlouct mozek z hlavy.
Klidně přiznám, že něco takového jsem předtím ještě u žádného filmu nezažil a Akira byl rozhodujícím impulsem, proč jsem následujících pár měsíců sháněl všechny anime klasiky (a určitě to nebyl špatně využitý čas). Přičtěte si k tomu, že comicsová (manga) předloha má kolem 2000 stran a film ji zpracovává sotva z půlky. Až zas někdy pojede do Japonska, alespoň víte po jakém "telefonním seznamu" se máte v knihkupectví poohlédnout. Dodneška mimochodem děkuji tvůrcům, že finále snímku udělali tak velkolepé. Nejen že mám jeho zásluhou v hlavě jednu z nejpříjemnějších filmových vzpomínek, ale hlavně je to dokonalý štít proti případné hrané adaptaci. Sony někdy na začátku 90. let o podobném zvěrstvu přemýšlela, ale když předpokládaný rozpočet přesáhnul 300 milionů dolarů (v 90. letech!), rychle z projektu vycouvala. Vy necouvejte a Akiru si sežeňte. Pokud jste japonskou animací nezasažení (Miyazaki se nepočítá), mohl by to být začátek dlouhého přátelství.
