Princezna Mononoke

Klasická animace v podání Hayao Miyazakiho, takřka klasická hudba Joe Hisaishiho, na první pohled (první zdání klame!) klasická, poněkud drsnější, pohádka s klasickými nadpřirozenými postavami vycházejících z původního japonského šintoismu. To je základ k tomu aby se toto anime stalo klasikou, alespoň v Japonsku. Co však ve snímku není ani zdaleka klasické, oproti zavedeným schématům u obdobně laděných snímků, je pojetí dobra a zla, v tomto příběhu je dobro a zlo relativní pojem. Ať už v postavě Eboshi, jež se stará o malomocné a poskytuje ochranu ženám, ale současně je jejím cílem vyhubit všechny obyvatele lesa a les samotný, či v postavě bohyně Moro, jenž je adoptivní matkou lidského dítěte a současně bojuje proti všemu lidskému. Relativita dobra a zla je nepatrnější u postavy ducha lesa, který na jednu stranu dokáže dávat život a uzdravovat, na stranu druhou se v závěru mění ve všeničící monstrum. Tato nejednoznačnost charakterů je symbolicky naznačena i v chůzi „jeleního boha“, když se dotkne kopýtky země, vegetace v blízkém okolí roste a rozkvétá, v momentě kdy nohu zvedne náhle vše usychá a odumírá, život a smrt jako dvě strany jedné mince, jing a jang, zobrazená pomíjivost, velice působivé. Poněkud netradiční je i existence tří silných postav ženského rodu v jednom příběhu, již ke dvěma zmíněným (Eboshi, Moro) k nim patří i dívka San. I samotný závěr se vymyká klasickým pohádkovým koncům, za normálních okolností by San a Ašitaka spolu šťastně žili až do smrti, či u drsnější verze by alespoň jedna z hlavních postav zemřela, zde si však v závěru jde každý svou cestou. Velkou chybou je podléhat automatismu, co je kreslené je dětské. Ač je to pěkná podívaná, jedná se, obdobně jako u Hrobu světlušek Isao Takahaty, o zcela vážný film, byť s nadpřirozenými prvky.

PRINCEZNA MONONOKE Opravdu krásný animovaný film z japonské tvůrčí dílny. Reprezentuje žánr anime, autorem je Hayao Miyazaki. To je již samo o sobě zárukou kvality. Žánr anime dává na srozuměnou většinou už svým tématem i délkou, že toto není určeno pro děti, ale pro dospělého diváka. Možná, že příběhy z asijské mytologie nám nejsou tak blízké. Hlavní postavy jsou více opravdové, jsou to hrdinové s chybami a lidskými vlastnostmi, kteří váhají mezi dobrem a zlem, stejně jako divák nemůže zcela jasně rozeznat, kam toho kterého hrdinu zařadit. Všichni totiž mají své důvody a motivy, kvůli kterým činí tak, jak činí. Nádherný film s kouzelně dokonalou ruční animací patří mezi skvosty žánru, který našim končinám je stále tak trochu utajen. Ukazuje nám jiný svět, svět fantazie, kam se můžeme na dvě a čtvrt hodiny schovat, ztratit se z normálního světa, nechat se pohltit čarovným lesem... Užijte si tu projížďku světem fantazie velkého autora, který dokázal nádherný mýtus s hlubokou myšlenkou převést na plátno tak kouzelným způsobem. Film uchvátí jak zajímavou animací, tak scénářem, parádní atmosférou a v neposlední řadě nádhernou hudbou. Vlastně všechno bylo na jedničku, možná jen se mi film místy zdál zbytečně dlouhý. Přesto je to jeden z nejlepších animovaných filmů všech dob, který byť reprezentuje jinou kulturu, dokáže i nám předat působivé poselství a volání po ohleduplnosti k Zemi a jejím darům.

Japonci mě s tímto filmem opravdu překvapili. Vtáhli do příběhu plno dobrodružství a trochu i krve. Postavy a i celý film je moc pěkně animovaný. Jen si myslím, že je to moc dlouhé, ale jinak je to moc povedené

Po Cestě do fantazie (nebo vlastně spíše před) další výborná japonská animovaná pohádka. Tentokrát však spíše pro dospělejší publikum. Film je stejně jako Cesta do fantazie plná nádherných obrazů a originálních nápadů. Jen se tentokrát zaměřuje více na akci.