Kytice z tisíce a jedné noci

Výpravný film Kytice z tisíce a jedné noci (1974) je po Dekameronu (1970, FP 2/2000) a Canterburských povídkách (1971, FP 6/99) posledním snímkem z tzv.“trilogie života“ režiséra Piera Paola Pasoliniho. Tvůrce se volně inspiroval pohádkami, jež vyprávěla bájná Šeherezáda. V duchu předlohy předvádí příběhy ve stylizované, tajemné a erotické atmosféře vzdálených zemí Orientu. Vykresluje podoby lásky v nejrůznějších polohách, od nezávazného milování až po osudovou vášeň s tragickými následky. - Vyprávění je zarámováno příběhem lásky mladičkého Núreddína a jeho černé otrokyně Zumurrud. Milenci jsou nešťastně rozděleni a putují pouští i městy, aby se nakonec šťastně našli. Během své cesty zažívají nejrůznější shledání a náhody; Zumurrud se dokonce stane králem a Núreddín projde náručemi mnoha žen, a přesto jejich láska přetrvá. Do hlavní linie je vloženo několik pohádkových epizod, jež vyprávějí buď sami protagonisté nebo je čtou z pohádkových knih další postavy. Jednotlivé příběhy se někdy prolínají a zřetězují; často se tedy ocitáme ve vyprávění vyprávění... – Pasolini použil svůj obvyklý „etnografický“ přístup k látce. Při obrazovém ztvárnění kladl velký důraz na exotické reálie a na barevnou ornamentálnost. Nahá těla milenců a milenek různých ras (představovaných většinou neherci) odhalují něžnou fyzičnost lásky (včetně odkazů k lásce homosexuální), na hony vzdálenou dnešním trendům. Příběhy jsou jemně protkány mytologií, rituály a symboly, těžícími především z kultur Persie, Egypta a Indie. -zz- Filmový přehled 2002/2 Autor/Zdroj: -zz-/Filmový přehled