Černobílý snímek Alexeje Germana Chrustaljove, vůz! je sice originální uměleckou reminiscencí na období stalinismu, konkrétně na údobí Stalinovy smrti koncem února a počátkem března 1953, ale díky své vypjaté expresivitě a alegorickému přesahu či "vybočení“ vypovídá i o povaze ruské společnosti a politiky obecně. Velkolepý autorský projekt se vzpírá popisu, dějová linie se tříští do sledu sugestivních obrazů a bizarních epizod, v nichž se splétá tragické s komickým. Výsledkem je "nezařaditelné" dílo, působící zejména svou dynamikou, nečekanými zvraty a zvláštní atmosférou. - Vypravěč vzpomíná na epizodu ze svého dětství. Jeho otec Jurij Glinskij, generál a přednosta velké moskevské kliniky, se měl stát obětí poslední velké stalinistické čistky, tzv. "spiknutí bílých plášťů", zaměřené na židovské lékaře. Generál se marně pokusí uniknout zatčení. Cestou do gulagu je surově znásilněn, ale pak je nečekaně převezen na daču k umírajícímu Stalinovi. Ani on však už nemůže tyranovi pomoci. U jeho lůžka se setkává se Stalinovým přisluhovačem Berijou, který po vládcově smrti přikáže svému řidiči: "Chrustaljove, vůz!" - Popisu se vzpírá nejen samotný děj, nýbrž i konstrukce filmu. Naprostá většina vyprávění se odehrává ve tmě na zasněžených ulicích či v nasvětlených interiérech a reálech. Obraz, snímaný především ruční kamerou, je ustavičně zaplněn desítkami postav, míhajících se sem a tam zdánlivě beze smyslu. Vše provází i právě tak chaotická zvuková stopa. Celkovým dojmem je balábile, připomínající svět Franze Kafky, Bulgakovova Mistra a Markétku, Hieronyma Bosche nebo Fjodora Michajloviče Dostojevského. Nejsou tu důležité jednotlivosti, nýbrž celkový vjem, z nějž vyplývá zrůdnost doby i jejích hrdinů. Přesto různé motivy akcentují dobové reálie a mají strhující výpovědní hodnotu. Samotný Glinskij je opilecký obr, panovačný a sebevědomý "vládce" s příslušnou komunistickou a rudoarmějskou minulostí. Jeho cesta do gulagu připomíná manévry: všude se rojí tajní, protagonista je konspirativně přesazován z vozu do vozu, různé složky moci si ho neustále předávají. Masový vrah Berija je zobrazen jako upocený a utahaný mužík, který cítí, že jeho moc se nachyluje. - Alexej German vychází z vlastních vzpomínek, jež ovšem patřičně stylizuje (jeho otec byl spisovatel) a konfrontuje s historickou zkušeností. Film vznikal dlouhou dobu; samotné natáčení probíhalo od roku 1992 do roku 1996. Snad právě autorova snaha o alegorický přesah i nadměrná délka realizace náročného projektu způsobují, že dílo je na první pohled nesrozumitelné, výlučné a extravagantní. - Kopie je mluvena rusky, má však úvodní i závěrečné francouzské titulky.
Tomáš Bartošek Filmový přehled 2002/4
Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled
