Ceremoniář

„Tento film byl inspirován skutečným příběhem. Možná v něm někdo poznal sebe nebo svě známě. S tím se při nejlepší vůli nedá nic dělat." To jsou závěrečně titulky snímku Ceremoniář, který lze nejspíše označit jako hořkou komedii s prvky politické satiry. Děj se odehrává v padesátých letech a líčí soukromou pomstu mladíka, jehož rodina doplatila na komunistický režim. František Valeš pracuje jako číšník v restauraci, která zbyla z hotelu jeho otce. Vede zdánlivě spokojený samotářský život. Když se však namane příležitost, uskuteční rafinovaný plán. Díky svým profesionálním znalostem se dostane na státní recepce, kde předstírá tajemné „poslání ". Na jeho noblesní hru naletí šéfové všech služeb a nakonec i straničtí papaláši. Pomsta je dokonána, když mladík s přehledem zhatí monstrózní pohřeb ministerského předsedy. Jeho budoucnost je však po tomto bohatýrském kousku krajně nejistá. Ani to však nemůže vyvážit jeho pocit zadostiučinění. - Spisovatelka Eva Kantůrková na sebe upozornila jako filmová scenáristka legendární Smuteční slavnosti (1969, FP 7/90). Po mnoha letech se k této profesi opět vrátila. Zpracovala jistě atraktivní námět, v němž zkombinovala řadu reálií z komunistických dob a v němž zachytila typické dobové charaktery. Se značnou dávkou nadsázky a ironie poukazuje na vratkost režimu, ale i na „švejkovské" rysy české povahy. Příběh však klouže příliš po povrchu, postrádá dramatický oblouk a drží se v rovině zábavné „zákulisní" historky z minulých dob. Scenáristickým i režijním pojetím je určen spíše pro televizní obrazovku. Režisér Jiří Věrčák poskytl velkou příležitost Janu Hrušínskému, který v roli „číšníka ze staré školy, ale v nových dobách" prokazuje sympatickou profesionální jistotu. Tomáš Bartošek, Filmový přehled 1996/5