8 žen

Ve velkém francouzském buržoazním domě na sněhem odříznuté samotě začíná drama - pán domu je ráno nalezen s dýkou v zádech. Atmosféra jako z detektivek Agathy Christie. Viník nebo vinná je nejspíš mezi osmi ženami, které se pohybovaly v jeho blízkosti. Byla to dominantní manželka Gaby (Catherine Deneuve)? Jeho přísná staropanenská švagrová Augustine (Isabelle Huppert)? Lakomá tchyně (Danielle Darrieux)? Půvabná služebná Louisa (Emmanuelle Béart) nebo loajální černošská hospodyně Chanel (Firmine Richard)? Či některá z jeho rozkošných dcer Suzon (Virginie Ledoyen) a Catherine (Ludivine Sagnier)? Případně jeho citlivá sestra Pierrette (Fanny Ardant), která přijela na nečekanou návštěvu? Téměř každá ze zúčastněných měla motiv k vraždě a navíc vyplývají na povrch velmi nepěkné věci ve vzájemných vztazích, týkající se pokrytectví, mamonu i sexuálních choutek. A přesto je každá z nich dychtivější poznat, jak to skutečně vše bylo… Každá žena je charakterizována jinou květinou v úvodních titulcích a převzatou písní v hudebně taneční mezihře, kterou si viditelně se zjevnou chutí užívá. Režisér François Ozon ve své provokující tvorbě rád překračuje hranice žánrů a směšuje různé styly, podobně jako jeho vzor Rainer Werner Fassbinder. Povedlo se mu tedy vytvořit velice zvláštně pojatou detektivku s prvky melodramatu, tragikomedie i muzikálu, jehož ústředním tématem je vražda. Inspiračním zdrojem je i komedie George Cukora z roku 1939 (Ženy - Ženy), která je připomenuta pomocí fotky Romy Schneider, kterou nosí služebná Louisa jako vzpomínku na minulé zaměstnání. Film je převedená úspěšná konverzační divadelní hra Roberta Thomase z roku 1961, kde je jevištní původ vyloženě vidět, a který dokáže vysvětlit statičnost záběrů, poněkud minimalistickou choreografii a také trochu křečovité hudebně taneční mezihry. Všech osm hereček získalo společně za výkon v tomto filmu nejvyšší herecké ocenění Stříbrného medvěda na Berlinale 2002.