Kašlu na lásku
Přenesme se do časů jazzu, show Eda Sullivana a módních pastelových barev. „V New Yorku se plní všechny ideály, a proto tu objevíme 8 milionů snílků. Tedy 8 milionů a jednoho,“ tak nějak začíná tato romantická komedie a po ulici si vykračuje křehká, naivně vyhlížející blondýnka.
Nenápadná Barbara Novak se snaží stejně jako její vydavatelka Vikki o rozšíření teorie, která tvrdí, že žena nepotřebuje k sexu lásku, dá se nahradit čokoládou, a tudíž již nebude ovládána mužem. Barbara získává bojuje přesně proti takovým mužům, jakým je sebevědomý svůdník, novinář Catcher Block. Barbara mu skrze média vyhlásí válku. Catch opustí svůj tolik působivý bondovský styl a zahraje si právě na navráceného kosmonauta, aby dokázal, že i ženy jako Barbara a vůbec všechny touží jen a pouze po lásce a manželství, a také-aby zachránil svou čest. Nastávají komické situace prožírané čokoládou a chlazením hlavy.
Samozřejmě že i do toho nejdokonalejšího plánu se pár chybiček vloudí a poté se musí hledat co nejzamotanější a nejneuvěřitelnější vysvětlení. Rozuzlení je zauzlovanější, než by kdo očekával.
Přestože Kašlu na lásku si zaslouží zařazení do komedií I. třídy, mezi diváky se tohoto ohlasu nedočkáte. Neuslyšíte hurónský smích, spíše ojedinělé veselé chichotání, a to ještě v lepším případě. Vtipy se zakládají na nenápadných poznámkách, které si však do souvislosti musí dát divák sám bez cizí pomoci. Inteligentní humor je sice proplétán naivními vtipy, které se zdají zastaralé i těm nejmladším divákům, ovšem to vše dohromady vytváří účelnou atmosféru hodnou doby, v níž se postavy pohybují. Nelze si nevšimnout, že dialogy jsou vedeny uhlazenou a jasnou angličtinou, aby snímek získal skutečný nádech 60. let.
Shrňme si: Režisér Peyton Reed vytvořil milou parodii na zlaté časy jazzu (samozřejmě se projevil v repertoáru obou hlavních postav), ale nevysmíval se. Pěvecké zkušenosti hlavních protagonistů z Chicaga Renée Zelweger (Barbara) či z Moulin Rouge od Ewana McGregora (Catcher) se osvědčily i tentokrát a příjemně doplnily už tak výjimečně obyčejnou komedii.
Co dodat? Máte-li vybraný vkus, není proč čekat…
