Z pohádky do pohádky

Zdá se až neuvěřitelné, že myšlenka komponovat svůj druhý balet - Z pohádky do pohádky - uzrála v Oskaru Nedbalovi ve vlaku, cestou z Plzně do Prahy. Bylo to v roce 1906 a pro tohoto neklidného tvůrce nic překvapujícího - většinu času totiž trávil na cestách ve shonu koncertů Českého kvarteta, jehož byl violistou a pilně již působil i jako dirigent. Ta Plzeň také nebyla náhodná - na nádraží se setkal s libretistou Ladislavem Novákem a dohodl se s ním o spolupráci na námětu několika pohádek, spojených v jeden celek. Jenže zapracovaly jiné povinnosti, měnil se i jeho soukromý život a tak se k plánované práci vrátil až více než o rok později. To už působil ve Vídni jako dirigent, ale svůj niterný baletní klenot věnoval Národnímu divadlu v Praze, které jeho premiéru zařadilo mezi události sezony. 25. ledna 1908 byla za Nedbalova řízení triumfálně přijata baletní báchorka (tak ji autor nazval) "Z pohádky do pohádky". Kritiky jednohlasně potvrdily, že šel... "vítězným krokem od obrazu k obrazu, který skladatelova hudba nesla na čarovných křídlech". Dodnes populární dílo hýří vtipem, kontrastními tématy, skvělou instrumentací i dramatickou charakteristikou jednání hlavních postav. Tak příběh Zlatovlásky, Šípkové Růženky, Krejčíka v začarovaném zámku i šarvátky zvířátek s petrovskými loupežníky znovu ožije ve filmovém pojetí choreografa Jiřího Němečka st. a režisérky Vlasty Janečkové se stejnou poezií, jako při televizním premiéře v roce 1972..