Jmenuji se Sam

Před výkonem S. Penna i D. Fanning klobouk dolů. Ale sám příběh mi v něčem přijde trochu na hlavu. Už jen to, jak on, se 4 podobně "jetými" kamarády, byť s pomocí "normálky", se o ni dokázal starat 7 let; nebo to, jak, sám na úrovni 7-letého, si "pořídil" dítě? Vždyť ani nemohl vědět, co s ženskou dělat! Ne že bych jim to štěstí nepřál, ale kvůli výše zmíněnému by se o ni stejně dál starat nedokázal. Je to sice vážné, ale hodně přislazené a přitažené za vlasy - přizpůsobené "masovému" publiku; mohlo to být "reálnější", ne tak "komerční". Body dávám hlavně Pennovi; film má hodně "reálnostních" slabin.

Po dlouhé době, kdy jsem skoro skutečně "uvěřil" hlavnímu hrdinovi, Seanu Pennovi, jeho nemoc. Skutečně vynikající výkon mě donutil dokoukat film do konce a zjistit, jak rozhodl soud ve věci Samovy dcerky Lucy.

Na tomto filmu upoutá především excelentní herecký výkon Seana Penna v roli mentálně zaostalého táty roztomilé Dakoty Fanning. Příběh o vztahu retardovaného otce a malé dcery je samozřejmě patřičně přislazený a zakončený nezbytným happyendem, ale přitom hluboce lidský. Osobitou atmosféru filmu navíc dotvářejí písničky Beatles i bravurní dabing "Cardy retardy".

JMENUJI SE SAM Podobné filmy to mají hodně těžké. Snaží se poukázat na společenské jevy, které jsou obecně proti dobrým mravům, proti lidskosti, odporují zdravému rozumu, nebo poškozují lidská práva menšiny a podobně. K tomu, aby téma bylo přitažlivé, je potřeba zvolit nějaký hodně dobrý příběh a vhodným způsobem zapůsobit na diváka. Skrze citlivý příběh pak režisér poukazuje na úkazy chladné a nemilosrdné společnosti. Jenže tato snaha je lehce odhalitelná a většina lidí tyto „citové dojáky“ nemá ráda. Raději přivírají oči před trápením lidí a mnozí raději zvolí akční krvák, kde se hrdinové zabíjejí jako na běžícím pásu a nikdo to neřeší jako něco špatného, naopak, ještě se to bere jako prima sranda. No, nic proti gustu …, ale občas by se měli lidé i zamyslet nad tím, co se děje v reálném světě. Jasně, mnohé scény byly nadsazené. Snaha diváka citově vydírat tu byla až příliš okatá a přitom to stejně nebylo tak silné, jak to mohlo být. Spousta situací byla dost nevěrohodných, například jak Sam zvládl výchovu miminka, bez patřičných vědomostí, bez zkušeností. Člověk, který má dost starostí sám se sebou…ale když přistoupíte na to, že ve filmu jde především o něco jiného, v tu chvíli vše dostane svůj nový smysl. Herecké výkony zastínily všechny negativní stránky filmu. Lidé jako Sam jsou jiní, možná naivní, možná dětsky nezákeřní, možná jim jen chybí podlost dospělého světa, ale oni jsou tu, žijí mezi námi a nezaslouží si neúctu ani opovržení. Naopak: ,,Pomohl si mi víc, než jsem já dokázala pomoci tobě." Všichni herci předvádějí obdivuhodné herecké výkony, na kterých film stojí. Potom rádi přehlédneme i některá klišé, nereálné situace, spoustu patosu a umělého natahování. Malá Dakota Fanning zahrála moc dobře a přirozeně, Michelle Pfeiffer opakovaně potvrzuje, že ji do filmů neobsazují jenom na okrasu. Nikdy nehraje druhé housle. Sean Penn, to je prostě borec, umí dát každé postavě jedinečný a neopakovatelný styl. Výkon Seana Penna je vynikající a zejména on drží celý snímek na dobré úrovni. Krásný film. Už dlouho jsem se tak ochotně nepoddala tak viditelnému citovému vydírání. Ale mně se to líbilo, jedná se o velmi pěkný film, který určitě stojí za to vidět.