Cesta zpátky

Dnešní premiéra na CS filmu se mi líbila. I když nemám rád podobně tendenčně natočené filmy z padesátých letech, kde se pranýřují nepřátelé a antisociální síly, tentokrát to šlo vydržet. Ve druhé polovině film poněkud zdlouhavý, čekání hlavního hrdiny na remorkér Orel a útěk do Hamburku zároveň s milostnou zápletkou s Tonkou. Pro mě lepší průměr zvláště záslouhou Josefa Vinkláře a Eduarda Cupáka.

Zpočátku dobré, dobré, ale pak se to zasekne, jako vždy na těžkém filosofování. Přesto to má, mimo tyto pasáže poměrně i spád. Hnusná hudba na hodnocení ubírá, stejně jako hluchá místa. Napínavý konec to už nezachránil. Pro jistotu je ve tmě, takže pokud nemáte možnost zesvětlit obraz...

Film ve své době jistě splnil účel a byl lépe přijímán, než-li po roce 1989. V podstatě tento film měl mimořádně dobré herecké obsazení, réžie se ujal osvědčený Václav Krška. Výsledek byl z dnešního pohledu méně akční, ale to je vskutku malý nedostatek, dyž na straně druhé máme možnost sledovat jako mladé dnes již zesnulé herce. Zda působil na mládež je možno říci jen v obecné rovině, trestná činnost mládeže byla rozhodně nesrovnatelně nižší, než je tomu dnes.

Film o mladých delikventech tzv. mládežnících. Z dlouhé chvíle či nedostatku peněz přepadnou pokladní v kině Blaník. A neobejde se to bez dalších svědků, kdy to jeden odnese jak na zdraví, tak i na životě. Cupák zde hraje mladíka, který trvá na tom, že je slušný, půřesto se dopustil zabití člověka. S tou slušností se oháněl před ženskou, aby získal její náklonnost. Josef Vinklář je zde v rfoli opět negativní. Hraje grázla, který je však docela chytrý a má i podnikavého otce. Jablko nepadlo daleko od stromu. Oldřích Slavík hraje třetího z party padouchů. Rok 1958 a básník Krška přivedli na svět polozapomenutý snímek. Je škoda, že se na obrazovky častěji nevrací.